Rumunsko

Na území Rumunska zřídila firma Baťa vlastní prodejny již počátkem dvacátých let, ale jejich provoz byl dočasný. V roce 1930 byla založena sesterská společnost, která organizovala obchodování s obuví. V roce 1936 byly zřízeny další dvě výrobní a obchodní společnosti – jejich působení skončilo počátkem čtyřicátých let. Dvě nové společnosti pak vznikly v letech 1940 a 1942. Podnikání skončilo po znárodnění (1948–1949).

  • v letech 1920-1921 firma Baťa v zemi zřídila vlastní prodejny, po několika letech jejich provoz ustal
  • koncem března 1930 byla valnou hromadou zřízena sesterská společnost Bata S. A. R., Bucureşti (Bukurešť); toho roku v Rumunsku firma Baťa provozovala síť prodejen: Bukurešť, Galac, Kišiněv (Kišiněv dnes v Moldávii); v roce 1931 bylo v prodejnách zaměstnáno 57 pracovníků
  • 1932 byly zrušeny prodejny v Kišiněvě, Galaci a Bukurešti; prodejna v Bukurešti byla přeměněna na firemní sklad
  • po roce 1932 firma neměla v zemi vlastní prodejny, export obuvi do Rumunska činil v roce 1933 – 133 000 párů, v roce 1938 – 73 000 párů
  • v roce 1936 byla zřízena sesterská společnost Romcar S. A. R, Bucureşti (Bukurešť), která vybudovala na přelomu let 1936–1937 továrnu na výrobu sazí v obci Bucşani nedaleko Ploieşti; k 31. prosinci 1940 společnost zanikla fúzí s Bata S. A. R. Bukurešť; v roce 1941 byl výrobní sortiment továrny v Bucşanech rozšířen o výrobu krémů
  • v roce 1936 byla zřízena sesterská společnost Veloromana S. A. R, Bucureşti (Bukurešť) pro prodej a výrobu pneumatik; asi roku 1940 končila Veloromana s prodejem pneumatik a působení této společnosti ustalo
  • v Bukurešti byla dne 21. 5. 1940 zřízena další sesterská společnost Drata S. A. R., Bucureşti (Bukurešť), která provozovala výrobu a prodej obuvi; zpočátku měla společnost 6 prodejen; v továrně na obuv počet zaměstnanců klesal ze 110 (roku 1940) na 87 (roku 1942), naproti tomu počet zaměstnanců v prodejnách stoupal z 20 (roku 1940) na 55 (roku 1942); výroba obuvi v továrně klesla ze 49 000 párů (roku 1940) na 39 000 (roku 1943), prodej obuvi činil 123 000 párů (roku 1940) a poté 88 000 párů (roku 1943); v továrně byla v roce 1943 vybudována nová výrobní hala, v červenci 1944 byla továrna poničena spojeneckým náletem
  • společnosti Romcar bylo v roce 1942 nařízením rumunské vlády znemožněno pokračování ve výrobě, továrna pod vynuceným nátlakem odprodána; z Bucşan byli zaměstnanci i výroba krémů převedeni do firemní výrobny v Bukurešti (areál baťovské společnosti Drata)
  • firma Baťa zřídila dne 25. 9. 1942 sesterskou společnost Cotva S. A. R., Bucureşti (Bukurešť) se zaměřením na velkoobchod s různým zbožím, její působení se zúžilo na obchodování s obuvnickými krémy vlastní výroby
  • ve válečných letech společnost Bata S. A. R., Bukurešť měla stabilní počet zaměstnanců: 11 osob (1939) – 16 osob (1943) a působila při organizaci obchodování s obuví
  • po skončení války byly baťovské společnosti v Rumunsku podřízeny vnucené správě; společnost Drata byla znárodněna v červnu 1948; společnost Bata S. A. R byla na konci roku 1949 insolventní a společnost Cotva poslána do likvidace

Zdroje:

  • Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Zlín, Česko
  • Martin Marek, Bouřlivá léta: Baťovské podnikatelské aktivity v širší střední Evropě za druhé světové války, In: Slovanský přehled – Slovanské historické studie, 3/2014, roč. 100, s. 629-687. ISSN 0037-6922
  • Jaroslav Pagáč, Tomáš Baťa a 30 let jeho podnikatelské práce, Praha 1926
  • David Kolumber, Spory o Baťův odkaz, Ostrava 2016, ISBN 978-80-7418-252-5
  • Bohumil Lehár, Dějiny Baťova koncernu, Praha 1960
Prodejce Baťovy obuvi, Kluž 1927
Prodejce Baťovy obuvi, Kluž 1927