Německo

Ve dvacátých letech Baťovy boty dodával německým zákazníkům zejména velkoobchodník Walther Loewendahl. Přímo na německý trh se firmě Baťa podařilo proniknout na jaře 1929 zakoupením sítě prodejen společnosti Romeo Schuh Aktiengesellschaft, Berlín. Zároveň Tomáš Baťa zřídil novou sesterskou společnost Deutsche Schuh A. G. Bata, Berlín, která se stala pilířem podnikání firmy Baťa v Německu. V zemi se soustavně rozšiřovala Baťova prodejní síť.
Brzy byla vybudována vlastní továrna v Ottmuthu, další pozemky a objekty byly získány také ve Schmögerle a Landeshutu; tato tři místa ležela ve Slezsku — na území, které se v roce 1945 při poválečných změnách hranic stalo součástí Polska (Otmęt, Smolne, Kamienna Góra).
Prodejní síť v Německu se rozšířila v roce 1935 o filiálky na připojeném území Sárska. Po skončení druhé světové války prodejny na území sovětské zóny byly zestátněny. Naproti tomu společnosti a prodejny v západní zóně převzala Baťova západní organizace (Bata Western Organisation), která pod vedením Tomáše Bati juniora pokračovala v podnikání ve Spolkové republice Německo. Vedle prodeje zde byla také výrobní činnost — Garstedt v blízkosti Hamburku, Brunsbüttelkorg u Kielu. Podnikání firmy Baťa v Německu pokračovalo do sklonku 20. století.

Sesterské společnosti

  • dne 12. dubna 1929 Tomáš Baťa zakoupil společnost Romeo Schuh Aktiengesellschaft, Berlín se sítí jejích 13 prodejen: Berlín, Štětín, Brémy, Rostock, Dortmund, Chemnitz, Halle, Mnichov, Norimberk, Stuttgart
  • dne 24. července 1929 Tomáš Baťa založil společnost Deutsche Schuh A. G. Bata, Berlín pro prodej svých výrobků v Německu; kapitál společnosti byl 1 milion RM; akcionáři nové společnosti — V. Podlipský, Zlín, John Baťa, Zlín, A. Guttmann, Berlín, E. Leimdörfer, Berlín, A. Fischer, Berlín; první dozorčí rada T. Baťa, D. Čipera, F. Pilka, všichni ze Zlína; v roce 1930 byl do správní rady zvolen G. Wettstein
  • na valné hromadě Deutsche Schuh A. G. dne 7. října 1930 proběhl převod vlastnictví akcií — 400 000 RM Tomáš Baťa, 600 000 RM N. V. Maatschapij vor Schoen & Lederindustrie Bata, Amsterdam; nějaký čas poté podíl 600 000 RM od holandské společnosti převzala Schweizerische Volksbank, Sv. Mořic; členové dozorčí rady: G. Wettstein, T. Baťa, D. Čipera; v květnu 1931 byl akciový kapitál zvýšen na 2 000 000 RM
  • počátkem podzimu 1931 bylo sídlo společnosti Deutsche Schuh A. G. Bata z Berlína přeloženo do Ottmuthu — Deutsche Schuh A. G. Bata, Ottmuth
  • v prosinci 1932 byla založena sesterská společnost Rapid G. m. b. H., Hamburk k zajišťování dopravních služeb firmy Baťa; zakladatelé společnosti: Baťa a. s., Zlín a Deutsche Schuh A. G., Ottmuth
  • podle zákazu obchodního soudu v roce 1933 mělo být z názvu firmy vyškrtnuto slovo „Deutsche“ a ve stejném smyslu rozhodl na jaře 1935 prvoinstanční soud v Krappitz; proti tomu se společnost odvolala a svůj název obhájila rozhodnutím zemského soudu v Opole (září 1935); i příznivé rozhodnutí tohoto soudu se společnost dobrovolně zřekla dosavadního názvu a změnila jej na — Bata A. G., Ottmuth, jak bylo rozhodnuto na valné hromadě 21. září 1935
  • v roce 1936 měla firma 2 440 zaměstnanců, z toho 770 v prodeji
  • v dubnu 1937 na valné hromadě byla provedena kapitálová změna, Jan Baťa prodal akciový podíl 700 000 RM velkoobchodníku obuví Wiborgovi v Oslu a ponechal si podíl akcií za 100 000 RM; vedle toho londýnská pobočka Guaranty Trustu, New York vlastní akcie asi za 500 000 RM a další balík akcií vlastní jedna curyšská skupina; podle zprávy ze srpna 1937 byly některé akciové podíly následující: 0,5 mil Guaranty Trust Co., New York — 0,1 mil G. Wettstein — 0,7 mil Wiborg, Oslo — 0,1 mil J. Baťa — kapitál celkem 2 mil RM
  • dne 24. června 1938 na valné hromadě se členem správní rady stal hospodářský plnomocník Georg Boness z Berlína, z dozorčí rady vystoupil Jan Baťa; vlastnictví akcií: 1,1 mil americko-anglicko-švýcarská bankovní skupina – 0,7 mil L. Th. Wiborg, Oslo — 0,1 mil G. Wettstein, Curych — 0,1 J. Baťa, Zlín — kapitál celkem 2 mil RM; zároveň bylo provedeno přeskupení hlasovacích práv podle speciální smluvní konstrukce – byla zvolena forma „převlastnění na plnomocníka“ na lhůtu tří let: správní a hlasovací práva za 55% akciovou majoritu americko-anglicko-švýcarské bankovní skupiny se přenášejí na konsorcium tří německých členů — plnomocníků (Treuhänder), kteří budou vystupovat jednotně, společně vykonávat hlasovací práva a vystupovat prakticky jako akcionáři, nesmějí však kapitál zcizit, zastavit, zatěžovat atd., přitom vlastnická práva včetně dividend podrží nadále dosavadní cizozemská bankovní skupina
  • dne 15. srpna 1938 mimořádná valná hromada přijala rozhodnutí o změně názvu společnosti — OTA Schlesische Schuh-Werke A. G., Ottmuth
  • dne 20. července 1939 byla zřízena sesterská společnost pro obchodování WEAG m. b. H., Berlín (WEAG = Waren Ein — u. Ausfuhrgesellschaft) s kapitálem 20 000 RM (19 000 Baťa, Zlín — 1 000 JUDr Lewinský, Zlín); dne 26. února 1940 společnost změnila název – BEAG m. b. H., Berlín (BEAG = Bata Ein — u. Ausfuhrgesellschaft); dne 13. února 1941 byl kapitál zvýšen o 980 000 RM na 1 000 000 RM; na jaře 1941 byl kapitál zvýšen o 4 000 000 RM na 5 000 000 RM; v roce 1940 měla společnost 190 zaměstnanců, později jejich počet vzrostl 450
  • v roce 1941 působila obchodní společnost Bata Schuhhandels A. G., i. A., Ottmuth, která v průběhu tohoto roku nevykonávala činnost; zasedání jejího vedení v závěru (prosinec) roku 1942 konstatovalo, že konečnou likvidaci společnosti lze předpokládat na jaře 1943
  • dne 17. prosince 1942 byl kapitál firmy OTA 3 400 000 RM = 3 400 akcií: 1 870 BSF Stiftung — 1 190 L. Th. Wiborg, 170 Wettstein — 170 Mahnkopf

Prodejny

  • v listopadu 1929 firma Deutsche Schuh A. G. Bata, Berlín otevřela prodejnu obuvi v Opole; v lednu 1930 firma provozovala 23 vlastních prodejen
  • v prosinci 1930 měla Baťova firma Romeo 15 prodejen — 3 Berlín, Štětín, Rostock, Lübeck, Altona, Hamburk, Brémy, Halle, Opole, Ratiboř, Gleiwitz, Hindenburg, Chemnitz; v závěru roku 1930 společnost Romeo Schuh A. G., Berlín ukončila činnost
  • v červnu 1931 byl počet Baťových prodejen 28, v říjnu 1931 byly otevřeny dvě prodejny v Berlíně, v listopadu otevřena prodejna ve Svídnici
  • počátkem roku 1932 se prodávalo ve 25 prodejnách, v průběhu roku jich přibylo přes sedm desítek a koncem roku k Baťově síti patřilo 101 prodejen
  • v roce 1934 firma Deutsche Schuh A. G. Bata přeměnila své německé prodejny na samostatné agentury začleněné do rámce nového útvaru — Handels-Agentur der Deutschen Schuh A. G. Bata; v roce 1935 však německá finanční správa rozhodla, že nejde o obchodně agenturní systém a vedoucí prodejny není v pozici jednatele (= samostatná agentura), nýbrž jde o pracovní poměr
  • v létě 1935 k prodejní síti patřilo více než 130 prodejen; v červnu 1937 jich firemní statistika pro Německo vykazovala 193

Saarbrücken

(od 1. března 1935 součástí Německa)

  • dne 27. ledna 1932 byla v Saarbrückenu registrována pobočka Baťovy společnosti ve francouzském Štrasburku – Bata Société Anonyme Zweigniederlassung, Saarbrücken s kapitálem 1 milion franků; v době přičlenění Sárska k Německu (1935) místo ní byla zřízena obchodní společnost Bata Schuhhandels A. G., Saarbrücken, zejména aby napomohla převedení Baťových prodejen na sárském území pod německou svrchovanost
  • počátkem roku 1935 při připojení Sárska k Německu bylo na tomto území 17 Baťových prodejen
  • v roce 1938 bylo rozhodnuto zrušit společnost Bata Schuhhandels A. G., Saarbrücken a od této doby nevykonávala činnost, rozhodnutí z roku 1938 potvrdilo zasedání jejího vedení v Berlíně na jaře 1941
  • dne 22. listopadu 1943 byl na valné hromadě kapitál firmy Bata Schuhhandels A. G., Saarbrücken zvýšen na 500 000 RM, a to o 450 000 RM splacených firmou Baťa, Zlín

Ottmuth — dnes Otmęt, Polsko

Landeshut — dnes Kamienna Góra, Polsko

Schmögerle — dnes Smolne, Polsko

Vývoj po roce 1945

  • ke konci války bylo strojní zařízení továrny OTA ve slezském Ottmuthu odvezeno na německé území — do Freibergu v Sasku s cílem zřídit jeden z nových závodů společnosti OTA a také do Durynska
  • po druhé světové válce společnost OTA Schlesische Schuh-Werke AG, Ottmuth pokračovala v činnosti v okupovaných zónách Německa: v angloamerické zóně — Verwaltung für die englisch-amerikanische Zone (Hamburk), britskou správou vedením pověřen správce Johannes, jeho poradcem byl Heinz Mahnkopf; v sovětské zóně — Verwaltung für die sowjetische Zone (Gera), prokuristé Helmut Kreymeier (Gera, Durynsko), Peter Cura (Freiberg, Sasko)
  • po druhé světové válce byly prodejny firmy Baťa na území sovětské zóny Německa zestátněny
  • součástí společnosti OTA v angloamerické zóně převzala západní organizace Baťa Tomáše Bati jr. (Bata Western Organisation), která také pokračovala v provozování baťovské sítě prodejen na tomto území; v roce 1953 bylo sídlo společnosti OTA přeneseno do Hamburku
  • v poválečných letech patřila k baťovské organizaci továrna v Garstedtu u Hamburku, vyráběla cca 1 000 párů sandálů týdně
  • na podzim 1950 společnost OTA koupila novou továrnu v Brunsbüttelkorg poblíž Kielu
  • 1962 — v soupisu historicky existujících baťovských společností jsou pro území Německa evidovány společnosti:
    • Ota Schuhfabrikations und Handelsgesellschaft m.b.H. (Germany)
    • Belladur Schuhfabrik G.m.b.H. (Germany)
    • Bata Schuhgesellschaft, m.b.H. (Germany)
    • Ota Schlesische Schuhwerke Ottmuth A.G. (Ottmuth, formely Germany, now Poland; formerly „Bata A.G.“)
    • Spedition Rapid G.m.b.H. (Germany)
    • Beag Bata Ein-und Ausfuhrgesellshaft m.b.H (Germany)
    • Bata Schuhhandels G.m.b.H. (Saar; formerly „Bata Schuhhandels A.G.“)
  • 1996 – v této době firma Baťa omezovala prodej obuvi v Německu a Nizozemsku; společnost OTA patřila do Baťovy organizace ještě i koncem 90. let

Zdroje:

  • Piechota W., Historyczny zarys powstania i rozwoju Śląskich Zakładów Przemysłu Skórzanego Otmęt v Krapkowicach. Krapkowice 1984
  • Anne Sudrow, Der Schuh in Nationalsozialismus, Göttingen 2010, ISBN 978-3-8353-0793-3
  • Martin Marek, Zasutá minulost? Baťův koncern ve střední Evropě za druhé světové války, In: Hospodářské dějiny, 27/2, Praha 2012, s. 191-232
  • Jaroslav Pospíšil – Hana Pospíšilová, Rub a líc baťovských sporů, Zlín 2012, ISBN 978-80-7473-037-5
  • Alain Gatti, Chausser les hommes qui vont pieds nus, Metz 2004, ISBN 2-87692-619-9
  • Martin Jemelka – Ondřej Ševeček, Tovární města Baťova koncernu, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2635-4
  • Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Zlín, Česko