Německo

Ve dvacátých letech Baťovy boty dodával německým zákazníkům zejména velkoobchodník Walther Loewendahl. Přímo na německý trh se firmě Baťa podařilo proniknout na jaře 1929 zakoupením sítě prodejen společnosti Romeo Schuh Aktiengesellschaft, Berlín. Zároveň Tomáš Baťa zřídil novou sesterskou společnost Deutsche Schuh A. G. Bata, Berlín, která se stala pilířem podnikání firmy Baťa v Německu. V zemi se soustavně rozšiřovala Baťova prodejní síť.
Brzy byla vybudována vlastní továrna v Ottmuthu, další pozemky a objekty byly získány také ve Schmögerle a Landeshutu; tato tři místa ležela ve Slezsku — na území, které se v roce 1945 při poválečných změnách hranic stalo součástí Polska (Otmęt, Smolne, Kamienna Góra).
Prodejní síť v Německu se rozšířila v roce 1935 o filiálky na připojeném území Sárska. Po skončení druhé světové války prodejny na území sovětské zóny byly zestátněny. Naproti tomu společnosti a prodejny v západní zóně převzala Baťova západní organizace (Bata Western Organisation), která pod vedením Tomáše Bati juniora pokračovala v podnikání ve Spolkové republice Německo. Vedle prodeje zde byla také výrobní činnost — Garstedt v blízkosti Hamburku, Brunsbüttelkorg u Kielu. Podnikání firmy Baťa v Německu pokračovalo do sklonku 20. století.

Sesterské společnosti

• dne 12. dubna 1929 Tomáš Baťa zakoupil společnost Romeo Schuh Aktiengesellschaft, Berlín se sítí jejích 13 prodejen: Berlín, Štětín, Brémy, Rostock, Dortmund, Chemnitz, Halle, Mnichov, Norimberk, Stuttgart
• dne 24. července 1929 Tomáš Baťa založil společnost Deutsche Schuh A. G. Bata, Berlín pro prodej svých výrobků v Německu
• počátkem podzimu 1931 bylo sídlo společnosti Deutsche Schuh A. G. Bata z Berlína přeloženo do Ottmuthu — Deutsche Schuh A. G. Bata, Ottmuth
• v červenci 1932 byla založena sesterská společnost Rapid G. m. b. H., Hamburk k zajišťování dopravních služeb firmy Baťa
• podle zákazu obchodního soudu v roce 1933 mělo být z názvu firmy vyškrtnuto slovo „Deutsche“ a ve stejném smyslu rozhodl na jaře 1935 prvoinstanční soud v Krappitz; proti tomu se společnost odvolala a svůj název obhájila rozhodnutím zemského soudu v Opole (září 1935); přes příznivé rozhodnutí tohoto soudu se společnost zřekla dosavadního názvu a změnila jej na — Bata A. G., Ottmuth, jak bylo rozhodnuto na valné hromadě 21. září 1935
• v roce 1936 měla firma 2 440 zaměstnanců, z toho 770 v prodeji
• v dubnu 1937 bylo 35 % akcií prodáno norskému velkoobchodníkovi L. T. Wiborgovi, takže celkem 95 % akcií měli držitelé v Londýně, Curychu a Oslu; v červnu 1938 bez ohledu na skladbu kapitálu a akciovou majoritu převzaly rozhodující vliv tři němečtí členové dozorčí rady se zvláštními pravomocemi – Treuhänder
• dne 15. srpna 1938 mimořádná valná hromada přijala rozhodnutí o změně názvu společnosti — OTA Schlesische Schuh-Werke A. G., Ottmuth
• dne 20. července 1939 byla zřízena sesterská společnost pro obchodování WEAG m. b. H., Berlín (WEAG = Waren Ein — u. Ausfuhrgesellschaft); dne 26. února 1940 společnost změnila název – BEAG m. b. H., Berlín (BEAG = Bata Ein — u. Ausfuhrgesellschaft); v roce 1940 měla společnost 190 zaměstnanců, později jejich počet vzrostl 450

Prodejny

• v listopadu 1929 firma Deutsche Schuh A. G. Bata, Berlín otevřela prodejnu obuvi v Opole; v lednu 1930 firma provozovala 23 vlastních prodejen
• v prosinci 1930 měla Baťova firma Romeo 15 prodejen — 3 Berlín, Štětín, Rostock, Lübeck, Altona, Hamburk, Brémy, Halle, Opole, Ratiboř, Gleiwitz, Hindenburg, Chemnitz; v závěru roku 1930 společnost Romeo Schuh A. G., Berlín ukončila činnost
• počátkem roku 1932 se prodávalo ve 25 prodejnách, v průběhu roku jich přibylo přes sedm desítek a koncem roku k Baťově síti patřilo 101 prodejen
• v létě 1935 k prodejní síti patřilo více než 130 prodejen; v červnu 1937 jich firemní statistika pro Německo vykazovala 193

Saarbrücken

(od 1. března 1935 součástí Německa)

• v době přičlenění Sárska k Německu (1935) byla zřízena obchodní společnost Bata Schuhhandels A. G., Saarbrücken, zejména aby napomohla převedení Baťových prodejen na sárském území pod německou svrchovanost
• počátkem roku 1935 při připojení Sárska k Německu bylo na tomto území 17 Baťových prodejen

Schmögerle

(dnes Smolne, Polsko)

• v srpnu 1929 Tomáš Baťa zakoupil velkostatek Schmögerle (dnes Smolne) mezi Hlohovem a Vratislaví s úmyslem zbudovat zde továrnu; brzy změnil úmysl a pro svou továrnu na území Německa zakoupil v roce 1930 pozemky v Ottmuthu; velkostatek Schmögerle v roce 1932 po Tomáši Baťovi zdědila vdova Marie Baťová

Ottmuth

(dnes Otmęt, Polsko)

• dne 20. listopadu 1930 byla podepsána kupní smlouva, podle které Tomáš Baťa zakoupil velkostatek Ottmuth (dnes Otmęt); kupní smlouvu podepsal Tomáš Baťa v sobotu 13. prosince 1930
• od 1. července 1931 se ve zlínské továrně zaučovala skupina dělníků pro výrobu v Ottmuthu
• počátkem září 1931 byla zahájena výstavba továrních objektů v Ottmuthu, šlo o typ standardních továrních budov podle zlínského vzoru; na koncepci tovární zástavby pracoval zlínský architekt F. L. Gahura
• v listopadu 1931 byla dokončena první čtyřpatrová tovární budova; v listopadu 1932 byla zahájena výstavba druhé standardní budovy; v září 1933 byla dostavěna kotelna; v roce 1935 byla zahájena výstavba třetí tovární budovy (s předpokladem dokončení v roce 1936); k areálu od června 1934 patřilo firemní letiště
• v listopadu 1931 byla v Ottmuthu zahájena výroba gumové obuvi; v roce 1932 bylo vyrobeno 2 856 000 párů obuvi (z toho 1 500 000 kožené a 1 356 000 gumové)
• v listopadu 1931 při zahájení výroby v Ottmuthu pracovalo 400 zaměstnanců; v dubnu 1932 zde pracovalo 600 dělníků
• na podzim 1932 v tovární kolonii stálo 5 dvojdomků; poté byly postaveny 4 obytné budovy (z toho 1 penzion); v letech 1935–1936 bylo dokončeno dalších 25 obytných budov; na konci roku 1936 tak k bydlení sloužilo 30 rodinných domků a 7 penzionů; v roce 1938 přibylo 5 obytných objektů (z toho 2 penziony); obytné budovy byly vystavěny podle konceptu zahradních čtvrtí stavěného ve Zlíně; vedle toho firma podporovala obytnou výstavbu situovanou v obci Ottmuth
• v květnu 1933 byl otevřen sportovní stadion, v letech 1937–1938 byl vybudován sportovní areál s koupalištěm; v dubnu 1937 začal sloužit závodní biograf s divadelní scénou
• v roce 1932 byl založen fotbalový klub SC Bata in Ottmuth; v roce 1937 začal působit závodní orchestr; v roce 1938 byla otevřena závodní knihovna
• v roce 1934 se v obci Ottmuth začalo vyučovat v nové škole, k jejíž výstavbě Baťova společnost přispěla projektem a úhradou poloviny nákladů
• v roce 1937 začala působit závodní učňovská škola

• v roce 1943 firma OTA Schlesische Schuhwerke A. G., Ottmuth měla v továrně 2 884 pracovníků, v prodejnách 1 663, celkem 4 547 osob, roční výroba 3 705 000
• ke konci války bylo zařízení továrny z Ottmuthu evakuováno do Durynska, a tam se stěhovalo také sídlo společnosti OTA
• od roku 1945 po změně státních hranic bylo působení podniku podřízeno správě polského státu
• znárodnění podle zákona z roku 1946 a podle ministerského výnosu z 30. listopadu 1946 se vztahovalo také na společnost „Ota“ Fabryka Obuwia, Spółka Akcyjna — Otmęt
• rozhodnutím ministerstva průmyslu a obchodu byla společnost 6. července 1948 definitivně zestátněna; v roce 1948 nesla název Śląskie Zakłady Obuwia
• v Ottmuthu vycházely pro Baťovy zaměstnance od srpna 1932 firemní noviny Baťa-Bericht (v letech 1938-1945 pod názvem OTA Werk im Wort)

Landeshut

(dnes Kamienna Góra, Polsko)

• v roce 1938 společnost OTA zakoupila obuvnickou firmu Rosenstein & Prerauer, Landeshut (dnes Kamienna Góra); v letech 1940-1941 zde pracovalo 113-131 zaměstnanců a výroba činila 134 230 až 266 300 párů obuvi; v závěru války zde pracovalo 170 zaměstnanců

Vývoj po roce 1945

• po druhé světové válce byly prodejny firmy Baťa na území sovětské zóny Německa zestátněny
• součástí společnosti OTA v angloamerické zóně převzala západní organizace Baťa Tomáše Bati jr. (Bata Western Organisation), která také pokračovala v provozování baťovské sítě prodejen na tomto území
• v poválečných letech patřila k baťovské organizaci továrna v Garstedtu u Hamburku
• na podzim 1950 společnost OTA koupila novou továrnu v Brunsbüttelkorg poblíž Kielu
• 1962 — v soupisu historicky existujících baťovských společností jsou pro území Německa evidovány společnosti:
  • Ota Schuhfabrikations und Handelsgesellschaft m.b.H. (Germany)
  • Belladur Schuhfabrik G.m.b.H. (Germany)
  • Bata Schuhgesellschaft, m.b.H. (Germany)
  • Ota Schlesische Schuhwerke Ottmuth A.G. (Ottmuth, formely Germany, now Poland; formerly „Bata A.G.“)
  • Spedition Rapid G.m.b.H. (Germany)
  • Beag Bata Ein-und Ausfuhrgesellshaft m.b.H (Germany)
  • Bata Schuhhandels G.m.b.H. (Saar; formerly „Bata Schuhhandels A.G.“)
• 1996 – v této době firma Baťa omezovala prodej obuvi v Německu a Nizozemsku; společnost OTA patřila do Baťovy organizace ještě i koncem 90. let

---

Zdroje:

• Z. Pokluda – J. Herman – M. Balaban, Baťa na všech kontinentech, Zlín 2020, ISBN 978-80-7454-928-1
• Piechota W., Historyczny zarys powstania i rozwoju Śląskich Zakładów Przemysłu Skórzanego Otmęt v Krapkowicach. Krapkowice 1984
• Anne Sudrow, Der Schuh in Nationalsozialismus, Göttingen 2010, ISBN 978-3-8353-0793-3
• Martin Marek, Zasutá minulost? Baťův koncern ve střední Evropě za druhé světové války, In: Hospodářské dějiny, 27/2, Praha 2012, s. 191-232
• Jaroslav Pospíšil – Hana Pospíšilová, Rub a líc baťovských sporů, Zlín 2012, ISBN 978-80-7473-037-5
• Alain Gatti, Chausser les hommes qui vont pieds nus, Metz 2004, ISBN 2-87692-619-9
• Martin Jemelka – Ondřej Ševeček, Tovární města Baťova koncernu, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2635-4
• Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Zlín, Česko