Francie

Na francouzském trhu se Baťovy boty prodávaly roku 1924. Tomáš Baťa zde pevně zakotvil v březnu 1930 založením sesterské společnosti ve Štrasburku, brzy zde následovalo otevření vlastní prodejny a prodejní síť se rychle rozšiřovala po celé zemi. V roce 1932 byla otevřena továrna v Hellocourtu, poté přibyly továrny ve Vernonu a Neuvicu. Hlavním výrobkem byla kožená a gumová obuv, k podnikání patřily také elektrárna, cihelna, koželužna, strojírny a další provozy. Kromě továren v Hellocourtu, Vernonu a Neuvicu byly později menší pobočné výrobny zřízeny dočasně v obcích Fénétrange, Chȃteau –Salins, Réchicourt-le-Chȃteau, Maizières-lès-Vic, Dieuze, Gelucourt, Nébing, Val-de-Bride, Baccarat, Louviers. Vedle toho k podnikání firmy Baťa patřily po nějaký čas obuvnické továrny v Bordeaux, Limoux, Toulouse, Carcassonne. K Baťovu podnikání v zemi patřily prodejny, továrny a několik sesterských společností. Z Francie byly řízeny také podniky ve francouzských koloniích a zámořských územích. Podnikání firmy se rozvíjelo i ve druhé polovině 20. století, kdy francouzské baťovské společnosti zaujímaly významné místo ve světové Baťově organizaci.

  • v roce 1924 Tomáš Baťa svěřil odbyt svých bot ve Francii Jeanu Weilovi, aby v Paříži vedl Baťovo generální zastoupení a toho roku se ve Francii prodalo 7 000 párů obuvi ze Zlína
  • dne 3. března 1930 Tomáš Baťa založil sesterskou společnost „Société anonyme française Bata“, Štrasburk s kapitálem 1 milion franků
  • v květnu 1930 byla ve Štrasburku otevřena první francouzská Baťova prodejna
  • v únoru 1931 noviny informovaly, že pařížské Baťovo zastoupení bylo přeměněno v akciovou společnost Scarpa
  • v průběhu roku 1931 byla na území Francie otevřena řada firemních prodejen: Colmar, Thionville, Mety, Mulhouse, Besançon, Nancy, Tourcoing, Lille, Valenciennes, Arras, Boulogne, Roubaix, Douai, a další
  • v polovině roku 1931 noviny oznamovaly, že Baťova obuv v Paříži se prodává v obchodní síti firmy Pillot
  • v roce 1931 bylo ve Francii několik desítek Baťových prodejen a v dalších letech jejich počet stoupal: 57 (roku 1932) – 80 (roku 1933) – 135 (roku 1934) – 167 (říjen 1935) – 225 (prosinec 1935); od podzimu 1935 se do následujících měsíců přelila silná vlna otevírání nových a nových prodejen – od ledna do března 1936 to byly dvě stovky nových obchodů, ale tehdy zasáhl nově přijatý zákon „lex Baťa“, který omezil působení Baťových prodejen, kterých pak ve Francii zůstalo kolem tří set; v roce 1939 se jich napočetlo 256; ve francouzských prodejnách bylo roku 1938 zaměstnáno 750 osob
  • v dubnu 1933 správní rada rozhodla zvýšit akciový kapitál Baťovy francouzské společnosti ve Štrasburku z 1 milionu franků na 10 milionů franků; v roce 1936 bylo rozhodnuto o zvýšení kapitálu Baťovy firemní společnosti ve Štrasburku z 10 milionů na 20 milionů franků
  • v roce 1937 byla zřízena společnost Compagnie d´assurances Atlas, Paříž s kapitálem 100 000 franků (dceřiná odnož baťovské společnosti Atlas, Praha)
  • v roce 1939 společnost Baťa S. A. měla ve Francii 3600 zaměstnanců (výroba, obchod)
  • počátkem roku 1940 k baťovským společnostem ve Francii náležely: Bata S. A.; Manuca; Marbot, Neuvic; Atlas; dvě realitní společnosti
  • v roce 1941 byla založena nová společnost Baťa, S. A., Paříž s kapitálem 1 milionu franků
  • podle stanov z 11. srpna 1941 se společnost Bata S. A., Paříž (Chaussures Bata S. A.) dělila do dvou oddělení: Bata France – Nord (sídlo Vernon), Bata France – Sud (sídlo Neuvic sur l´Isle); společnost zanikla k 19. 12. 1963 (včleněním do společnosti Bata S. A. Štrasburk)
  • roku 1947 začalo působit technické učiliště firmy Baťa ve Vernonu; v roce 1949 začalo působit odborné obuvnické středisko firmy Baťa v Hellocourtu, přetvořené v roce 1957 ve vzdělávací a výchovné centrum Baťa, které kolem roku 1975 vzdělávalo několik desítek mladých lidí; roku 1968 začalo v Hellocourtu působit středisko odborného vzdělávání pro dospělé
  • v roce 1949 firma Baťa vstoupila do Paříže – koupila síť prodejen Phit-Eesi – 12 obchodů v Paříži
  • v roce 1953 firma Baťa měla ve Francii 250-260 prodejen (z toho 12 v Paříži)
  • 1962 – v soupisu historicky existujících baťovských společností jsou pro území Francie evidovány společnosti:
    • Bata S.A. (France)
    • Bata S.A. Paris (France)
    • Atlex S.A. (France; formerly „Atlas S.A.“)
    • L. Marbot & Cie. S.A. (France)
    • Les Manufactures de St. Marcel (France)
    • Société Immobilière de Saint-Marcel S.A. (France)
    • Les Consommateurs de Bataville S.A. (France)
    • Les Economats de St. Marcel S.A.R.L. (France)
    • Economats Marbot S.A. (France)
    • Abaprix S.A. (France)
    • Phit-Eesi S.A. (France)
    • Société Immobilière du Port de Vernon (France)
  • v roce 1968 továrny v Hellocourtu, Neuvicu a Vernonu dodávaly pro export 5 milionů párů obuvi (tj. 14 % francouzského exportu), pro vnitřní trh vyráběly 2 800 000 párů
  • v roce 1969 v rámci reorganizace (skupina Bata – France) se vydělily dvě jednotky: Bata Moussey S. A. (Hellocourt) a Bata – Détail – France (Paříž); v roce 1969 dosáhl prodej ve firemních prodejnách vrcholu – 10 746 049 párů
  • v březnu 1971 byla získána obuvnická továrna Etasblissemnts Jean-Jacques Chabrat v Bordeaux s 220 zaměstnanci; v listopadu 1973 byla výroba a zaměstnanci převedeny do sesterské společnosti Marbot v Neuvicu, v prosinci 1973 továrna ukončila činnost
  • roku 1979 firma Baťa ve svých třech továrnách (Hellocourt-Moussey, Vernon, Neuvic) vyrobila 10 milionů párů obuvi tj. 5% výroby ve Francii; exportovala 4 miliony párů obuvi tj. 7,6% exportu Francie
  • v roce 1979 firma Baťa měla 1900 zaměstnanců v prodeji
  • v roce 1980 baťovská obchodní síť měla ve Francii 416 prodejních míst, z toho 358 vlastních prodejen; v roce 1983 tato síť čítala 412 prodejních míst, z toho 320 vlastních prodejen; v roce 1985 k prodejní síti patřilo 422 prodejních míst s 1779 zaměstnanci; v roce 1987 k prodejní síti patřilo 457 prodejních míst
  • v rámci reogranizace prodeje v roce 1986 firma Baťa zřídila pobočku Multichauss S. A.; v roce 1988 se prodávalo v 78 diskontních samoobsluhách
  • v roce 1986 firma Baťa získala společnost Myrys (výroba a prodej obuvi) a dále společnost Heyraud (prodej obuvi)
  • v roce 1992 ve Francii působily baťovské podniky:
    • Bata S. A., Moussey;
    • France Marketing, Moussey;
    • Bata S. A., St. Marcel;
    • Atlex S. A., St. Marcel;
    • L. Marbot & Cie S. A., Neuvic;
    • Bata S. A. Retail, Puteaux;
    • Multichauss S. A., Puteaux
    • Chaussures Myrys, Limoux;
    • Chaussures Heyraud, Monthiery;
  • v roce 1995 byla odprodána společnost Heyraud (síť 55 prodejen)
  • v roce 1996 se omezovalo podnikání ve společnosti Myrys (továrny na obuv v Limoux, Toulouse, Carcassonne, síť 227 prodejen), v roce 1998 byla tato společnost odprodána
  • v roce 1997 firma Baťa měla 263 prodejen s 1188 zaměstnanci, v březnu 2001 to bylo 227 prodejen a 1200 zaměstnanců

Hellocourt

  • dne 23. října 1931 zakoupil Tomáš Baťa 487 hektarů pozemků za 1,6 milionu franků: zámek Hellocourt a půda v katastrech obcí Moussey, Maizières-lès-Vic, Réchicourt-le-Chȃteau
  • dne 26. ledna 1932 bylo schváleno povolení k výstavbě továrny, dne 7. dubna 1932 bylo vyměřeno staveniště
  • dne 2. května 1932 začalo budování základů továrny a koncem července byly dokončeny dvě jednopodlažní haly a v nich 12 Baťových zaměstnanců z Československa instalovalo strojní vybavení dovezené ze Zlína
  • dne 29. srpna 1932 začala zkušební výroba; v jedné z obou hal pod vedením Baťových odborníků z Československa se zaučovalo pro výrobu obuvi sto dělníků a dělnic; kolem 20. září již běžela standardní výroba obuvi
  • v prosinci 1932 se v továrně vyráběla kožená, plstěná a také gumová obuv
  • v roce 1933 začal vycházet závodní týdeník Bataville, Avis et échos, vydávání tohoto časopisu skončilo v červenci 1983, náhradou za Bataville byl časopis Batapresse vydávaný od října 1983 do července 1996; v roce 1933 vycházel závodní časopis pro prodavače Vendeur
  • v roce 1933 v továrním areálu a jeho okolí vyrůstaly objekty v architektonickém stylu, který sem byl přenesen z baťovského Zlína v Československu; ve stavebním oddělení firmy Baťa ve Zlíně vznikly projekty pro výstavbu v Hellocourtu; toho roku zde byla postavena typická baťovská tovární budova o pěti etážích; stejně tak v roce 1933 bylo pro zaměstnance vystavěno 12 obytných domů
  • v prosinci 1932 měl podnik 394 zaměstnanců a v dalších letech jejich počet stoupal: 1500 (v srpnu 1934) – 2190 (v prosinci 1935) – 1860 (roku 1937) – 2660 (v prosinci 1938) – 2734 (roku 1939)
  • v roce 1934 bylo v továrně vyrobeno 2 577 350 párů obuvi (z toho 1 572 900 párů gumové a 1 004 450 párů kožené obuvi), o rok později to bylo 3 251 600 párů (z toho 1 727 000 gumové a 1 524 600 párů kožené obuvi); v roce 1939 výroba stoupla na 3 811 500 párů (z toho 1 939 280 párů gumové obuvi)
  • v říjnu 1935 patřily k továrnímu areálu: jedna budova o pěti etážích (výroba kožené obuvi, kanceláře), dvě přízemní haly (výroba gumové obuvi), tři další budovy (sklady apod.); koncem roku 1935 byla dokončena druhá budova o pěti etážích; v únoru 1936 byla zahájena výstavba dvou dalších budov o pěti etážích
  • v roce 1934 patřilo k obytné čtvrti 22 domků pro 82 rodin; v závěru roku 1935 to bylo 40 domků pro 128 rodin; v tomto roce byly otevřeny nové ubytovny pro svobodné zaměstnance (tzv. svobodárny) – jedna pro muže, dvě pro ženy; v roce 1935 v obytné čtvrti bydlelo dohromady 965 obyvatel; v srpnu 1938 bylo v kolonii 276 bytů a 7 ubytoven pro svobodné, bydlelo zde dohromady 920 zaměstnanců, v létě 1939 zde bydlelo 811 zaměstnanců
  • v roce 1935 dvě třetiny zaměstnanců dojížděly z 35 okolních vesnic, třetina zaměstnanců továrny bydlela v přilehlé obytné čtvrti; v ní byly od roku 1936 k dispozici poštovní služby a od roku 1937 bylo zajištěno školní vyučování pro děti 6-8 let
  • v roce 1939 na počátku války francouzská armáda mobilizovala 1482 zaměstnanců továrny v Hellocourtu (z celkového počtu 2729)
  • k 31. lednu 1940 bylo v Hellocourtu 1536 zaměstnanců, na konci května 1940 zde bylo 1438 zaměstnanců
  • v roce 1940 po okupaci Lotrinska byl název společnosti změněn: Bata, A. G., Werke Mulsach in Lothringen; výroba omezena, továrna obsazena německou armádou; v listopadu 1940 byla továrna zabrána pro potřeby Luftwaffe (sklady)
  • v roce 1940 z Hellocourtu byly přesunuty do Neuvicu 3 dílny s výrobou kožené obuvi
  • dne 16. 9. 1942 sídlo společnosti Bata S. A. se ze Štrasburku stěhuje do Sarrebourgu jako: Bata Lothringishe Schuh-Werke, A. G.; v roce 1942 zde bylo 32 zaměstnanců
  • po osvobození Francie v roce 1944 se sídlo společnosti vrátilo do Štrasburku, správní sídlo Moussey
  • dne 1. srpna 1945 v Hellocourtu obnovena výroba – první dílna s 255 zaměstnanci; koncem roku 1945 pracovaly 4 dílny s 1013 pracovníky
  • v září 1946 pracovalo v Hellocourtu 1100 zaměstnanců, jejich počet v roce 1954 stoupl na 2000
  • v roce 1946 obyvatelům Hellocourtu sloužilo kino pro 320 diváků, bylo zde zajištěno vyučování ve čtyřech třídách pro 200 školáků, v roce 1954 byl otevřen nový školní objekt; a byla zde v Hellocourtu kaple, nahrazená novostavbou kostela zbudovanou v letech 1962-1966, roku 1967 zřízena farnost
  • v letech 1954-1965 firma vystavěla v obytné čtvrti nová obydlí (asi 30 bytů); kromě toho od roku 1955 poskytovala firma půjčky k výstavbě domů, které zůstaly ve vlastnictví obyvatel; v letech 1962-1975 firma poskytla na půjčkách skoro 3 miliony franků a v té době bylo postaveno 59 domů
  • v roce 1962 továrna v Hellocourtu-Moussey vyrobila 3 257 236 párů a roku 1968 výroba stoupla na 3 677 833 párů; maxima 4 650 640 párů dosáhla roku 1970
  • v letech 1964-1966 továrna v Hellocourtu-Moussey zřídila pobočné dílny v okolních obcích pro zhotovování dílců obuvi; první z nich ve Fénétrange byla otevřena v srpnu 1964, v roce 1971 zde pracovalo 50 osob a výroba zde skončila v srpnu 1982; další pobočka v Chȃteau –Salins vyráběla od srpna 1966, měla dvě dílny s 90 zaměstnanci a ukončila provoz v srpnu 1984
  • v letech 1970-1972 byl v Hellocourtu zbudován velký moderní centrální sklad s kapacitou 2 miliony párů obuvi; v roce 1979 byl v Hellocourtu vystavěn provoz pro chemickou výrobu
  • v letech 1976-1977 firma postavila dva velké několikapatrové domy (32 bytů) k nájemnímu bydlení; na přelomu 70. a 80. let se podstatně změnila podoba původní obytné čtvrti z 30. let – 17 domků bylo upraveno (1978-1979) a 30 domků zbouráno (1980-1981)
  • v roce 1983 se v Hellocourtu-Moussey vyrobilo 4 234 820 párů obuvi, v roce 1991 výroba činila 3 400 000 párů; mezi r. 1983 a 1986 se zde počet pracovníků pohyboval kolem 1800, v následujících letech 1988 – 1991 to bylo kolem 1600 zaměstnanců
  • v roce 1988 továrna v Hellocourtu-Moussey zřídila pobočné šicí dílny v blízkých obcích: Réchicourt-le-Chȃteau, Maizières-lès-Vic, Dieuze, Gelucourt, Nébing, Val-de-Bride, Baccarat; v letech 1993-1994 zde výroba skončila
  • v říjnu 1992 byla provedena reorganizace společnosti Bata S. A. Moussey: pro výrobu byla zřízena společnost Bata – Hellocourt; prodej spadal do působnosti společností Bata – Détail, Atlex, Compagnie française textile
  • dne 23. 12. 2001 byla továrna v Hellocourtu uzavřena
  • v roce 2001 patřilo k majetku firmy 75 obydlí (158 bytů); obytná čtvrť byla prodána firmě SNC Résidence Les Jardins

Další výrobní obory v Hellocourtu

  • v letech 1933-1934 byla v Hellocourtu zbudována elektrárna
  • v roce 1934 byla v provozu truhlárna a působila zde až do roku 1992
  • v říjnu 1935 byla vystavěna cihelna, byla zrušena v roce 1975
  • v roce 1934 bylo v provozu stavební oddělení, v září 1935 zde pracovalo 100 zedníků
  • v roce 1951 byl zahájen provoz koželužny, pracovalo zde 15 zaměstnanců a jejich počet v roce 1957 stoupl na 45, tato budova sloužila do roku 1959; v roce 1958 byla dokončena nová moderní koželužna, v roce 1971 v ní pracovalo 50 zaměstnanců, v roce 1983 zásobovala kůžemi továrny v Hellocourtu, Vernonu a Neuvicu; provoz zde byl ukončen v srpnu 1996
  • v roce 1974 působil provoz kartonáže s 15 zaměstnanci
  • v roce 1975 zde byla v provozu strojírna
  • v letech 1931-2003 patřilo k podniku také zemědělské hospodářství (chov dobytka, chov koní)

Vernon

  • v závěru roku 1935 byly prostřednictvím dvou realitních společností zakoupeny pozemky v obci Saint-Marcel v sousedství Vernonu
  • dne 23. března 1936 byla v Saint-Marcel zřízena sesterská společnost „La société Manufactures de caoutchouc de Saint-Marcel“ (=Manuca), v budově malé škrobárny se vyráběly gumové hračky a koberce
  • v roce 1937 do společnosti Manuca kapitálově vstoupila baťovská švýcarská společnost Leader A. G.
  • dne 11. ledna 1939 byl název společnosti stanoven na „Les Manufactures de Saint-Marcel“, Vernon
  • počátkem roku 1939 se k dosavadnímu gumárenskému sortimentu připojila výroba pleteného a punčochového zboží; na jaře 1939 sem bylo převedeno strojní zařízení a výroba plynových masek z Baťovy továrny v Československu (Napajedla)
  • v letech 1936-1938 zde byla postavena baťovská standartní výrobní hala (80 x 20 metrů), 8 obytných budov, k dispozici bylo také letiště
  • roku 1940 v důsledku válečných událostí sem bylo převedeno gumárenské oddělení z Hellocourtu
  • v letech 1941-1944 byl výrobní sortiment (guma, textil a další) zaměřen pro potřeby německé okupační armády a námořnictva; v roce 1941 byla zřízena výrobní dílna v Louviers nedaleko Vernonu; počet zaměstnanců vzrůstal: 294 (roku 1940) – 582 (roku 1941) – 880 (roku 1942) – 749 (roku 1943)
  • v letech 1941-1942 byl výrobní sortiment rozšířen o strojírenskou výrobu
  • 1945 – v poválečných poměrech se rozvíjela výroba gumové obuvi a ponožek
  • v letech 1977-1983 počet zaměstnanců klesl z 1235 na 638
  • 1980 – výrobky zdejších strojíren měly velké uplatnění, 200 strojů bylo používáno ve 40 zemích
  • v roce 1983 bylo ve Vernonu vyrobeno 1 911 245 párů obuvi; zdejší strojírna vyrobila 20 strojů; celkový obrat podniku činil 163 225 854 franků z toho výroba obuvi – 88 979 187 franků, výroba strojů – 29 612 640 franků, výroba punčoch – 28 698 014 franků
  • v letech 1986-1989 počet zaměstnanců poklesl ze 466 na 387
  • v roce 1991 v továrně pracovalo 147 zaměstnanců, výroba zde byla ukončena

Neuvic

  • v srpnu 1939 byla zakoupena obuvnická továrna Marbot v Neuvicu za 1 350 000 franků; v říjnu sem firma Baťa přivezla početné strojní vybavení ze svých objektů v Anglii a Norsku, a také stroje převedené z Hellocourtu; v listopadu v továrně běžela výroba
  • dne 17. 11. 1939 jméno společnosti bylo stanoveno na „Société anonyme L. Marbot et Cie
  • na jaře 1940 sem uchýlili mnozí Baťovi zaměstnanci z Hellocourtu, odkud také pokračoval převoz strojů a surovin; v důsledku války a okupace zde počet zaměstnanců vzrostl: 283 (1940) – 1200 (1944)
  • v roce 1943 firma zaměstnávala 765 osob, z toho 762 ve výrobě a 3 v prodeji; v továrně se vyráběla obuv kožená (4 dílny) i gumová (6 dílen), celkem 538 000 párů
  • 1945 – v poválečných poměrech (po návratu evakuovaných zaměstnanců do Hellocourtu) činil počet zaměstnanců v Neuvicu 800; v 50. letech roční výroba dosáhla počtu přes 1 milion párů obuvi
  • v letech 1963 – 1965 stoupl počet zaměstnanců o sto osob na 1627; v roce 1965 zde bylo vyrobeno 5 milionu párů obuvi
  • v roce 1965 byla postavena nová moderní výrobní budova
  • v 60. – 80. letech stav zaměstnanců dosahoval počtu: 1 627 (roku 1965) – 1 879 (roku 1972) – 1 305 (roku 1981)
  • v roce 1983 továrna vyrobila 2 948 878 párů obuvi
  • na přelomu 80. – 90 let stav zaměstnanců dosahoval počtu: 793 (roku 1987) – 140 (roku 1992); výroba v roce 1992 činila 230 000 párů obuvi

Zdroje:

  • Alain Gatti, Chausser les hommes qui vont pieds nus, Metz 2004, ISBN 2-87692-619-9
  • Martin Jemelka – Ondřej Ševeček, Tovární města Baťova koncernu, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2635-4
  • Bata, The Bata Shoe Organisation, 1978
  • Thomas J. Bata, Remmembered, Zlín 2016, ISBN 978-80-7473-398-7
  • Jaroslav Pospíšil – Hana Pospíšilová, Rub a líc baťovských sporů, Zlín 2012, ISBN 978-80-7473-037-5
  • Jaroslav Pospíšil, Světla a stíny v životě Baťova ředitele Ing. Františka Maloty, Zlín 2011, ISBN 978-80-87497-26-5
  • Notre client, notre maître, Bata S. A., 1960
  • Antonin Cekota, Bata, créateur génial, Paris, S. A. des chaussures Bata, 1968
  • Henri Schwab, Jeunesse, au travail! Ouvrage d´orientation professionnelle édité par les usines Bata, Hellocourt, Bata S. A., 1937