Francie

Na francouzském trhu se Baťovy boty prodávaly roku 1924. Tomáš Baťa zde pevně zakotvil v březnu 1930 založením sesterské společnosti ve Štrasburku, brzy zde následovalo otevření vlastní prodejny a prodejní síť se rychle rozšiřovala po celé zemi. V roce 1932 byla otevřena továrna v Hellocourtu, poté přibyly továrny ve Vernonu a Neuvicu. Hlavním výrobkem byla kožená a gumová obuv, k podnikání patřily také elektrárna, cihelna, koželužna, strojírny a další provozy. Kromě továren v Hellocourtu, Vernonu a Neuvicu byly později menší pobočné výrobny zřízeny dočasně v obcích Fénétrange, Chȃteau –Salins, Réchicourt-le-Chȃteau, Maizières-lès-Vic, Dieuze, Gelucourt, Nébing, Val-de-Bride, Baccarat, Louviers. Vedle toho k podnikání firmy Baťa patřily po nějaký čas obuvnické továrny v Bordeaux, Limoux, Toulouse, Carcassonne. K Baťovu podnikání v zemi patřily prodejny, továrny a několik sesterských společností. Z Francie byly řízeny také podniky ve francouzských koloniích a zámořských územích. Podnikání firmy se rozvíjelo i ve druhé polovině 20. století, kdy francouzské baťovské společnosti zaujímaly významné místo ve světové Baťově organizaci.

  • od roku 1924 generální zastoupení v Paříži zajišťovalo odbyt Baťovy obuvi ve Francii
  • dne 28. února 1930 Tomáš Baťa založil sesterskou společnost „Société anonyme française Bata“, Štrasburk s kapitálem 1 milion franků
  • v květnu 1930 byla ve Štrasburku otevřena první francouzská Baťova prodejna
  • v únoru 1931 noviny informovaly, že pařížské Baťovo zastoupení bylo přeměněno v akciovou společnost Scarpa
  • v průběhu roku 1931 byla na území Francie otevřena řada firemních prodejen: Colmar, Thionville, Mety, Mulhouse, Besançon, Nancy, Tourcoing, Lille, Valenciennes, Arras, Boulogne, Roubaix, Douai, a další
  • v polovině roku 1931 noviny oznamovaly, že Baťova obuv v Paříži se prodává v obchodní síti firmy Pillot
  • v roce 1931 bylo ve Francii několik desítek Baťových prodejen a v dalších letech jejich počet stoupal: 57 (roku 1932) – 80 (roku 1933) – 135 (roku 1934) – 167 (říjen 1935) – 225 (prosinec 1935); od podzimu 1935 se do následujících měsíců přelila silná vlna otevírání nových a nových prodejen – od ledna do března 1936 to byly dvě stovky nových obchodů, ale tehdy zasáhl nově přijatý zákon „lex Baťa“, který omezil působení Baťových prodejen; v roce 1939 se jich napočetlo 256; ve francouzských prodejnách bylo roku 1938 zaměstnáno 750 osob
  • v roce 1937 byla zřízena společnost Compagnie d´assurances Atlas, Paříž s kapitálem 100 000 franků (dceřiná odnož baťovské společnosti Atlas, Praha)
  • v roce 1939 společnost Baťa S. A. měla ve Francii 3600 zaměstnanců (výroba, obchod)
  • počátkem roku 1940 k baťovským společnostem ve Francii náležely: Bata S. A.; Manuca; Marbot, Neuvic; Atlas; dvě realitní společnosti
  • v roce 1941 byla založena nová společnost Baťa, S. A., Paříž
  • podle stanov z 11. srpna 1941 se společnost Bata S. A., Paříž (Chaussures Bata S. A.) dělila do dvou oddělení: Bata France – Nord (sídlo Vernon), Bata France – Sud (sídlo Neuvic sur l´Isle); společnost zanikla k 19. 12. 1963 (včleněním do společnosti Bata S. A. Štrasburk)
  • roku 1947 začalo působit technické učiliště firmy Baťa ve Vernonu; v roce 1949 začalo působit odborné obuvnické středisko firmy Baťa v Hellocourtu, přetvořené v roce 1957 ve vzdělávací a výchovné centrum Baťa, které kolem roku 1975 vzdělávalo několik desítek mladých lidí; roku 1968 začalo v Hellocourtu působit středisko odborného vzdělávání pro dospělé
  • v roce 1949 firma Baťa vstoupila do Paříže – koupila síť prodejen Phit-Eesi – 12 obchodů v Paříži
  • v roce 1953 firma Baťa měla ve Francii 250-260 prodejen (z toho 12 v Paříži)
  • 1962 – v soupisu historicky existujících baťovských společností jsou pro území Francie evidovány společnosti:
    • Bata S.A. (France)
    • Bata S.A. Paris (France)
    • Atlex S.A. (France; formerly „Atlas S.A.“)
    • L. Marbot & Cie. S.A. (France)
    • Les Manufactures de St. Marcel (France)
    • Société Immobilière de Saint-Marcel S.A. (France)
    • Les Consommateurs de Bataville S.A. (France)
    • Les Economats de St. Marcel S.A.R.L. (France)
    • Economats Marbot S.A. (France)
    • Abaprix S.A. (France)
    • Phit-Eesi S.A. (France)
    • Société Immobilière du Port de Vernon (France)
  • v roce 1968 továrny v Hellocourtu, Neuvicu a Vernonu dodávaly pro export 5 milionů párů obuvi (tj. 14 % francouzského exportu), pro vnitřní trh vyráběly 2 800 000 párů
  • v roce 1969 v rámci reorganizace (skupina Bata – France) se vydělily dvě jednotky: Bata Moussey S. A. (Hellocourt) a Bata – Détail – France (Paříž); v roce 1969 dosáhl prodej ve firemních prodejnách vrcholu – 10 746 049 párů
  • v březnu 1971 byla získána obuvnická továrna Etasblissemnts Jean-Jacques Chabrat v Bordeaux s 220 zaměstnanci; v listopadu 1973 byla výroba a zaměstnanci převedeny do sesterské společnosti Marbot v Neuvicu, v prosinci 1973 továrna ukončila činnost
  • roku 1979 firma Baťa ve svých třech továrnách (Hellocourt-Moussey, Vernon, Neuvic) vyrobila 10 milionů párů obuvi; exportovala 4 miliony párů obuvi tj. 7,6% exportu Francie
  • v roce 1979 firma Baťa měla 1900 zaměstnanců v prodeji
  • v roce 1980 baťovská obchodní síť měla ve Francii 416 prodejních míst, z toho 358 vlastních prodejen; v roce 1987 k prodejní síti patřilo 457 prodejních míst
  • v rámci reogranizace prodeje v roce 1986 firma Baťa zřídila pobočku Multichauss S. A.; v roce 1988 se prodávalo v 78 diskontních samoobsluhách
  • v roce 1986 firma Baťa získala společnost Myrys (výroba a prodej obuvi) a dále společnost Heyraud (prodej obuvi)
  • v roce 1995 byla odprodána společnost Heyraud (síť 55 prodejen)
  • v roce 1996 se omezovalo podnikání ve společnosti Myrys (továrny na obuv v Limoux, Toulouse, Carcassonne, síť 227 prodejen), v roce 1998 byla tato společnost odprodána
  • v roce 1997 firma Baťa měla 263 prodejen s 1188 zaměstnanci

Hellocourt

  • dne 23. října 1931 zakoupil Tomáš Baťa 487 hektarů pozemků za 1,6 milionu franků: zámek Hellocourt a půda v katastrech obcí Moussey, Maizières-lès-Vic, Réchicourt-le-Chȃteau
  • dne 26. ledna 1932 bylo schváleno povolení k výstavbě továrny, dne 7. dubna 1932 bylo vyměřeno staveniště
  • dne 2. května 1932 začalo budování základů továrny a koncem července byly dokončeny dvě jednopodlažní haly a v nich 12 Baťových zaměstnanců z Československa instalovalo strojní vybavení dovezené ze Zlína
  • dne 29. srpna 1932 začala zkušební výroba; v jedné z obou hal pod vedením Baťových odborníků z Československa se zaučovalo pro výrobu obuvi sto dělníků a dělnic; kolem 20. září již běžela standardní výroba obuvi
  • v prosinci 1932 se v továrně vyráběla kožená, plstěná a také gumová obuv
  • v roce 1933 začal vycházet závodní týdeník Bataville, Avis et échos, vydávání tohoto časopisu skončilo v červenci 1983, náhradou za Bataville byl časopis Batapresse vydávaný od října 1983 do července 1996; v roce 1933 vycházel závodní časopis pro prodavače Vendeur
  • v roce 1933 v továrním areálu a jeho okolí vyrůstaly objekty v architektonickém stylu, který sem byl přenesen z baťovského Zlína v Československu; ve stavebním oddělení firmy Baťa ve Zlíně vznikly projekty pro výstavbu v Hellocourtu; toho roku zde byla postavena typická baťovská tovární budova o pěti etážích; stejně tak v roce 1933 bylo pro zaměstnance vystavěno 12 obytných domů
  • v prosinci 1932 měl podnik 244 zaměstnanců a v dalších letech jejich počet stoupal: 1520 (prosinec 1934) – 2009 (prosinec 1936) – 2530 (prosinec 1939)
  • v roce 1934 bylo v továrně vyrobeno 2 571 400 párů obuvi, v roce 1936 to bylo 4 306 600 párů a v roce 1939 to bylo 3 284 900 párů
  • v říjnu 1935 patřily k továrnímu areálu: jedna budova o pěti etážích (výroba kožené obuvi, kanceláře), dvě přízemní haly (výroba gumové obuvi), tři další budovy (sklady apod.); koncem roku 1935 byla dokončena druhá budova o pěti etážích; v únoru 1936 byla zahájena výstavba dvou dalších budov o pěti etážích
  • v roce 1934 patřilo k obytné čtvrti 22 domků pro 82 rodin; v závěru roku 1935 to bylo 40 domků pro 128 rodin; v tomto roce byly otevřeny nové ubytovny pro svobodné zaměstnance (tzv. svobodárny) – jedna pro muže, dvě pro ženy; v roce 1935 v obytné čtvrti bydlelo dohromady 965 obyvatel; v srpnu 1938 bylo v kolonii 276 bytů a 7 ubytoven pro svobodné, bydlelo zde dohromady 920 zaměstnanců
  • v roce 1935 dvě třetiny zaměstnanců dojížděly z 35 okolních vesnic, třetina zaměstnanců továrny bydlela v přilehlé obytné čtvrti; v ní byly od roku 1936 k dispozici poštovní služby a od roku 1937 bylo zajištěno školní vyučování pro děti 6-8 let
  • v roce 1939 na počátku války francouzská armáda mobilizovala 1482 zaměstnanců továrny v Hellocourtu (z celkového počtu 2729)
  • k 31. lednu 1940 bylo v Hellocourtu 1536 zaměstnanců, na konci května 1940 zde bylo 1438 zaměstnanců
  • v listopadu 1940 továrnu zabrala německá armáda
  • dne 1. srpna 1945 v Hellocourtu obnovena výroba – první dílna s 255 zaměstnanci; koncem roku 1945 pracovaly 4 dílny s 1013 pracovníky
  • v září 1946 pracovalo v Hellocourtu 1100 zaměstnanců, jejich počet v roce 1954 stoupl na 2000
  • v roce 1946 obyvatelům Hellocourtu sloužilo kino pro 320 diváků, bylo zde zajištěno vyučování ve čtyřech třídách pro 200 školáků, v roce 1954 byl otevřen nový školní objekt; a byla zde v Hellocourtu kaple, nahrazená novostavbou kostela zbudovanou v letech 1962-1966, roku 1967 zřízena farnost
  • v letech 1954-1965 firma vystavěla v obytné čtvrti nová obydlí (asi 30 bytů); kromě toho od roku 1955 poskytovala firma půjčky k výstavbě domů, které zůstaly ve vlastnictví obyvatel; v letech 1962-1975 firma poskytla na půjčkách skoro 3 miliony franků a v té době bylo postaveno 59 domů
  • v roce 1962 továrna v Hellocourtu-Moussey vyrobila 3 257 236 párů a roku 1968 výroba stoupla na 3 677 833 párů; maxima 4 650 640 párů dosáhla roku 1970
  • v letech 1964-1966 továrna v Hellocourtu-Moussey zřídila pobočné dílny v okolních obcích pro zhotovování dílců obuvi; první z nich ve Fénétrange byla otevřena v srpnu 1964, v roce 1971 zde pracovalo 50 osob a výroba zde skončila v srpnu 1982; další pobočka v Chȃteau –Salins vyráběla od srpna 1966, měla dvě dílny s 90 zaměstnanci a ukončila provoz v srpnu 1984
  • v letech 1970-1972 byl v Hellocourtu zbudován velký moderní centrální sklad s kapacitou 2 miliony párů obuvi; v roce 1979 byl v Hellocourtu vystavěn provoz pro chemickou výrobu
  • v letech 1976-1977 firma postavila dva velké několikapatrové domy (32 bytů) k nájemnímu bydlení; na přelomu 70. a 80. let se podstatně změnila podoba původní obytné čtvrti z 30. let – 17 domků bylo upraveno (1978-1979) a 30 domků zbouráno (1980-1981)
  • v roce 1983 se v Hellocourtu-Moussey vyrobilo 4 234 820 párů obuvi, v roce 1991 výroba činila 3 400 000 párů; mezi r. 1983 a 1986 se zde počet pracovníků pohyboval kolem 1800, v následujících letech 1988 – 1991 to bylo kolem 1600 zaměstnanců
  • v roce 1988 továrna v Hellocourtu-Moussey zřídila pobočné šicí dílny v blízkých obcích: Réchicourt-le-Chȃteau, Maizières-lès-Vic, Dieuze, Gelucourt, Nébing, Val-de-Bride, Baccarat; v letech 1993-1994 zde výroba skončila
  • dne 23. 12. 2001 byla továrna v Hellocourtu uzavřena
  • v roce 2001 patřilo k majetku firmy 75 obydlí (158 bytů); obytná čtvrť byla prodána firmě SNC Résidence Les Jardins

Další výrobní obory v Hellocourtu

  • v letech 1933-1934 byla v Hellocourtu zbudována elektrárna
  • v roce 1934 byla v provozu truhlárna a působila zde až do roku 1992
  • v říjnu 1935 byla vystavěna cihelna, byla zrušena v roce 1975
  • v roce 1934 bylo v provozu stavební oddělení, v září 1935 zde pracovalo 100 zedníků
  • v roce 1951 byl zahájen provoz koželužny, pracovalo zde 15 zaměstnanců a jejich počet v roce 1957 stoupl na 45, tato budova sloužila do roku 1959; v roce 1958 byla dokončena nová moderní koželužna, v roce 1971 v ní pracovalo 50 zaměstnanců, v roce 1983 zásobovala kůžemi továrny v Hellocourtu, Vernonu a Neuvicu; provoz zde byl ukončen v srpnu 1996
  • v roce 1974 působil provoz kartonáže s 15 zaměstnanci
  • v roce 1975 zde byla v provozu strojírna
  • v letech 1931-2003 patřilo k podniku také zemědělské hospodářství (chov dobytka, chov koní)

Vernon

  • v závěru roku 1935 byly prostřednictvím dvou realitních společností zakoupeny pozemky v obci Saint-Marcel v sousedství Vernonu
  • dne 23. března 1936 byla v Saint-Marcel zřízena sesterská společnost „La société Manufactures de caoutchouc de Saint-Marcel“ (=Manuca), v budově malé škrobárny se vyráběly gumové hračky a koberce
  • dne 11. ledna 1939 byl název společnosti stanoven na „Les Manufactures de Saint-Marcel“, Vernon
  • počátkem roku 1939 se k dosavadnímu gumárenskému sortimentu připojila výroba pleteného a punčochového zboží; na jaře 1939 sem bylo převedeno strojní zařízení a výroba plynových masek z Baťovy továrny v Československu (Napajedla)
  • v letech 1936-1938 zde byla postavena baťovská standartní výrobní hala (80 x 20 metrů), 8 obytných budov, k dispozici bylo také letiště
  • roku 1940 v důsledku válečných událostí sem bylo převedeno gumárenské oddělení z Hellocourtu
  • v letech 1941-1944 byl výrobní sortiment (guma, textil a další) zaměřen pro potřeby německé okupační armády a námořnictva; v roce 1941 byla zřízena výrobní dílna v Louviers nedaleko Vernonu; počet zaměstnanců vzrůstal: 294 (roku 1940) – 582 (roku 1941) – 880 (roku 1942) – 749 (roku 1943)
  • v letech 1941-1942 byl výrobní sortiment rozšířen o strojírenskou výrobu
  • v poválečných poměrech se rozvíjela výroba gumové obuvi a ponožek
  • v letech 1977-1983 počet zaměstnanců klesl z 1235 na 638
  • 1980 – výrobky zdejších strojíren měly velké uplatnění, 200 strojů bylo používáno ve 40 zemích
  • v roce 1983 bylo ve Vernonu vyrobeno 1 911 245 párů obuvi; celkový obrat podniku činil 163 225 854 franků z toho výroba obuvi – 88 979 187 franků, výroba strojů – 29 612 640 franků, výroba punčoch – 28 698 014 franků
  • v letech 1986-1989 počet zaměstnanců poklesl ze 466 na 387
  • v roce 1991 v továrně pracovalo 147 zaměstnanců, výroba zde byla ukončena

Neuvic

  • v srpnu 1939 byla zakoupena obuvnická továrna Marbot v Neuvicu za 1 350 000 franků; v říjnu sem firma Baťa přivezla početné strojní vybavení ze svých objektů v Anglii a Norsku, a také stroje převedené z Hellocourtu; v listopadu v továrně běžela výroba
  • dne 17. 11. 1939 jméno společnosti bylo stanoveno na „Société anonyme L. Marbot et Cie“
  • na jaře 1940 sem uchýlili mnozí Baťovi zaměstnanci z Hellocourtu, odkud také pokračoval převoz strojů a surovin; v důsledku války a okupace zde počet zaměstnanců vzrostl: 283 (1940) – 1200 (1944)
  • v roce 1943 firma zaměstnávala 765 osob, z toho 762 ve výrobě a 3 v prodeji; v továrně se vyráběla obuv kožená (4 dílny) i gumová (6 dílen), celkem 538 000 párů
  • v poválečných poměrech (po návratu evakuovaných zaměstnanců do Hellocourtu) činil počet zaměstnanců v Neuvicu 800; v 50. letech roční výroba dosáhla počtu přes 1 milion párů obuvi
  • v letech 1963 – 1965 stoupl počet zaměstnanců o sto osob na 1627; v roce 1965 zde bylo vyrobeno 5 milionu párů obuvi
  • v roce 1965 byla postavena nová moderní výrobní budova
  • v 60. – 80. letech stav zaměstnanců dosahoval počtu: 1 627 (roku 1965) – 1 879 (roku 1972) – 1 305 (roku 1981)
  • v roce 1983 továrna vyrobila 2 948 878 párů obuvi
  • na přelomu 80. – 90 let stav zaměstnanců dosahoval počtu: 793 (roku 1987) – 140 (roku 1992); výroba v roce 1992 činila 230 000 párů obuvi

Zdroje:

  • Z. Pokluda – J. Herman – M. Balaban, Baťa na všech kontinentech, Zlín 2020, ISBN 978-80-7454-928-1
  • Alain Gatti, Chausser les hommes qui vont pieds nus, Metz 2004, ISBN 2-87692-619-9
  • Martin Jemelka – Ondřej Ševeček, Tovární města Baťova koncernu, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2635-4
  • Bata, The Bata Shoe Organisation, 1978
  • Thomas J. Bata, Remmembered, Zlín 2016, ISBN 978-80-7473-398-7
  • Jaroslav Pospíšil – Hana Pospíšilová, Rub a líc baťovských sporů, Zlín 2012, ISBN 978-80-7473-037-5
  • Jaroslav Pospíšil, Světla a stíny v životě Baťova ředitele Ing. Františka Maloty, Zlín 2011, ISBN 978-80-87497-26-5
  • Notre client, notre maître, Bata S. A., 1960
  • Antonin Cekota, Bata, créateur génial, Paris, S. A. des chaussures Bata, 1968
  • Henri Schwab, Jeunesse, au travail! Ouvrage d´orientation professionnelle édité par les usines Bata, Hellocourt, Bata S. A., 1937