Česká republika – Baťův svět

Firma Baťa, založená roku 1894, se stala velmi známým podnikem a v meziválečné době výrazně profilovala podobu československého průmyslu. Její působení bylo přerušeno znárodněním roku 1945 a úplným vytlačením jejího jména po celé období komunismu. Po obnovení demokracie se firma Baťa k nám roku 1991 opět vrátila.

Vývoj firmy Baťa v letech 1894-1992

v září 1894 sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťovi společně založili ve Zlíně rodinný podnik na výrobu obuvi (A. Baťa, Zlín)
1895 – Tomáš Baťa převzal řízení firmy (bratr Antonín v letech 1895-1898 vykonával vojenskou službu)
1897 – firma zavedla výrobu úspěšného modelu – boty zvané baťovky; v letech 1897-1899 se jmění firmy zvýšilo trojnásobně na 30 700 zlatých
1898 – sestra Anna se provdala (Schieblová) a z podniku vystoupila, společníky firmy zůstali Tomáš a Antonín
1899 – Tomáš Baťa navštívil Frankfurt nad Mohanem a přivezl do Zlína několik jednoduchých strojů
1900 – v obchodním rejstříku byla firma společníků Tomáše a Antonína Baťových zapsána jako „T. & A. Baťa, výroba plátěné a huněné obuvi“; podnik s cca 120 zaměstnanci se přesunul do nově vystavěné tovární budovy u zlínského nádraží
1905 (leden-duben) – Tomáš Baťa získával zkušenosti v průmyslových podnicích v USA, následoval jeho pobyt v Anglii a Německu
1906 – byla vystavěna moderní tříetážová tovární budova podle amerických vzorů; k rostoucímu továrnímu areálu byla přikoupena roku 1909 další sousedící tovární budova
1908 – po úmrtí bratra Antonína zůstal Tomáš Baťa jediným vlastníkem firmy
v letech 1906–1912 se jmění firmy zvýšilo čtyřnásobně na 2 100 000 korun
1912 – byly postaveny první obytné domky pro zaměstnance
1914 – firma zaměstnávala 400 pracovníků; své výrobky exportovala do ciziny (Německo)
1914–1918 v průběhu světové války stoupl počet zaměstnanců na 4 100; provoz továrny se přeorientoval na výrobu kožené obuvi, zejména pro dodávky armádě
1917 – byly otevřeny první firemní prodejny obuvi
1918–1920 poválečná krize – počet zaměstnanců továrny klesl na 2 100
1918 – ve firmě byly zavedeny kurzy zdokonalovacího vzdělávání pro zaměstnance
1918–1924 vlna expanze do Evropy, Afriky a Ameriky (prodejny, dceřiné společnosti, továrna v USA)
1919–1920 cesta Tomáše Bati do USA, mj. návštěva automobilových závodů H. Forda a obuvnické firmy Endicott Johnson
1922 – zlevněním obuvi o 50% Baťa rozšířil odbyt svých výrobků a získal vedoucí pozici na československém trhu obuvi
1923 – T. Baťa byl zvolen starostou Zlína
1924–1927 Baťův systém řízení: účast zaměstnanců na zisku, samospráva dílen, technologická racionalizace
1924 – vznikl projekt architekta F. L. Gahury „Továrna v zahradách“, začalo budování moderního areálu Baťových závodů (Gahurova tzv. zlínská nebo baťovská architektura)
1925–1930 firma Baťa zřizovala vlastní výzkumná pracoviště v mnoha oborech – zemědělství, strojírenství, stavebnictví, chemie, zdravotnictví, pedagogika
1925 – první cesta T. Bati do Indie
1925 – firma zřídila vlastní učňovskou školu – Baťova škola práce
1926 – cesta do USA
1927 – starosta T. Baťa vyhlásil program budovat Zlín jako zahradní město
1927 – otevřena zlínská Baťova nemocnice
1924–1928 ekonomický růst: počet zaměstnanců stoupl téměř čtyřnásobně na 13 100 osob výroba stoupla čtyřnásobně na 14 300 000 párů obuvi bilance firmy stouply více než trojnásobně na 250 100 000 Kč
1929 – velká expanze firmy Baťa do celého světa – globální firma: zřizování dceřiných společností, otevírání prodejen, budování továren
1929 – provedena reforma veřejného vzdělávání – zlínské pokusné školství
1931 – firma T. & A. Baťa byla transformována na akciovou společnost – Baťa a. s. Zlín, vlastník – Tomáš Baťa
1929–1932 vývoj podniku během hospodářské krize (údaje pro celé Československo): počet zaměstnanců stoupl dvojnásobně na 25 000 osob výroba stoupla dva a půlnásobně na 36 300 000 párů obuvi bilance firmy stouply téměř čtyřnásobně na 940 000 000 Kč
12. července 1932 – Tomáš Baťa zahynul při letecké nehodě
1932–1933 komplikované dědické řízení s úředním převedením majetku (akciové podíly mj. Jan A. Baťa, vdova Marie Baťová)
1933–1939 řízení firmy: Jan A. Baťa, Dominik Čipera, Hugo Vavrečka
1933–1937 vývoj podniku po hospodářské krizi (údaje pro celé Československo): počet zaměstnanců z 25 000 stoupl na 42 000 výroba z 36 300 000 stoupla na 47 800 000 párů obuvi bilance z 940 000 000 stouply na 1 226 800 000 Kč
1937–1939 firemní ústavy pro vyšší stupeň vzdělávání: Průmyslová škola (1937), Tomášov (1938), Škola umění (1939)
1939–1945 řízení firmy: Dominik Čipera, Hugo Vavrečka, Josef Hlavnička; téměř všechny součásti firmy Baťa na území protektorátu se podařilo uchovat v držení akcionářů, takže zůstaly v českých rukou (v říjnu 1939 byly akcie firmy rozepsány tak, že přibylo dalších pět akcionářů – D. Čipera, H. Vavrečka, J. Hlavnička, F. Malota, H. Baťa)
druhá světová válka – zlínská centrála si uchovala spojení k součástem podniku ve sféře vlivu Německa a Itálie, vedle toho dceřiné společnosti v Británii a zámoří uprostřed války (1941–1942) své působení koordinovaly a spojovaly s činností Tomáše Bati juniora v Kanadě
1945 – v květnu byly Baťovy závody podřízeny národní správě a v říjnu znárodněny prezidentským dekretem
1991 – návrat Tomáše Bati juniora: zřízena společnost Baťa ČSFR a. s., Praha; v roce 1993 přeměněna na Baťa a. s. Zlín

Organizace a řízení

Samospráva dílen (1924)

Baťův podnik byl rozdělen na menší jednotky, které samostatně hospodařily a účtovaly – dílny, prodejny, nákupny a další hospodářské útvary. Podniková účtárna evidovala každé pololetí přehled hospodářských středisek. Dílny a další podobné útvary jakožto samosprávné jednotky mezi sebou obchodovaly s pevnými zúčtovacími cenami. Rozpočet dílny obsahoval jen ty náklady, které mohla sama ovlivnit. Tato decentralizovaná soustava umožňovala pružný vývoj všech součástí celého podniku.

Účast na zisku (1924)

Roku 1924 byl zaveden systém účasti na zisku, který podporoval motivaci pracovníků a zároveň soutěživost kolektivů (dílen). Jednalo se o finanční prémii vyplácenou v rámci dílny podle společně dosaženého hospodářského výsledku. Výše účasti jednotlivých dílen byla každý týden publikována v podnikových novinách. Pracovníci na dílnách měli účast na zisku, lidé nesoucí vyšší zodpovědnost měli účast na zisku a ztrátě.

Technologická racionalizace (1924–1927)

Tomáš Baťa trvale usiloval o využívání těch nejmodernějších strojů. Aby byl soběstačný, rozšířil ve zlínských strojírnách v letech 1924-1927 úsek konstrukce a normalizace. V roce 1927 byly uvedeny do provozu běžicí pásy určené k výrobě obuvi. Šlo o originální konstrukci Baťových závodů, které se tak dostaly na špici vývoje směrem k průmyslové automatizaci.

Přehledné účetnictví

Ke klíčovým součástem Baťova systému řízení patřilo přehledné, jednoduché účetnictví. Jeho pilířem byly týdenní uzávěrky. Byly stanoveny k pevně určenému dni a podávaly dokonalý obraz o výrobě, obchodu a celkovém hospodaření v podniku. Týdenní termín vynucoval neprodlené řešení problémů, umožňoval maximální pružnost v rozhodování.

Plánování – předpoklad

Bezvadný vztah mezi výrobou a prodejem pomáhaly zajistit plány – v baťovském jazyce předpoklady. Na pololetí se zpracovávaly podrobné plány – předpoklady pro dílny a další hospodářské útvary. Z pololetního plánu vycházel týdenní předpoklad, který byl stanoven jednak v množství (kusy, kilogramy atp.) a paralelně v hodnotovém vyjádření (Kč). Z týdenního předpokladu se odvíjely denní rozpisy výroby.

Kalkulace

K efektivnosti výroby výrazně přispívalo kalkulační oddělení. Jeho úkolem bylo předběžně propočítat výrobní náklady – šlo o předběžné kalkulace a případně upravené kalkulace. Toto oddělení stanovovalo vnitřní zúčtovací ceny, které byly propočítány co nejpřesněji a nejzodpovědněji, aby po předání do dílen vytvářely přiměřený tlak na výkon a kvalitu.

Propojení výroby a prodeje

Plynulé zásobování tuzemských i zahraničních prodejen bylo zajištěno vzájemným spojením obchodu s výrobou. Prodejny oznamovaly své požadavky – objednávky a podle nich byly dílnám stanovovány denní plány – předpoklady.

Baťova služba veřejnosti

Baťova služba veřejnosti – tento svůj program Tomáš Baťa propagoval na veřejnosti od roku 1922. Principem bylo vyplácet vysoké dělnické mzdy a zákazníkům nabízet zboží za nízké ceny. Vytčeného cíle Baťa dosáhl nasazením špičkových technologií a výrobním principem: velký obrat – malý zisk.

Výroba a obchod

V roce 1894 začala výroba obuvi v Baťově dílně v pronajatých místnostech na zlínském náměstí. Zaměstnáno v ní bylo 10 dělníků a dalších 40 pracovalo v domácnostech. V roce 1897 se zde začaly vyrábět oblíbené lehké boty – baťovky a firma v dalších letech velmi dobře prosperovala. Od roku 1899 výrobu urychlovaly nově získané stroje a o rok později byla postavena první tovární budova, firma tehdy zaměstnávala 120 lidí. Poblíž první tovární budovy brzy přibývaly další objekty a v budoucnosti se tento prostor rozrostl v rozsáhlý tovární areál. V roce 1908 po úmrtí bratra Antonína zůstal jediným vlastníkem firmy Tomáš Baťa. Mezi léty 1899 a 1912 se čisté jmění jeho firmy zvýšilo skoro čtyřicetkrát na 2 121 732 korun.
V roce 1914 měl Baťa ve zlínské továrně 400 zaměstnanců. Po vypuknutí války jeho firma i další zlínské obuvnické továrny získaly zakázky na dodávky vojenské obuvi. Tyto rozsáhlé objednávky znamenaly velký růst Baťovy výroby a rozšiřování továrního areálu; do roku 1918 vzrostl počet zaměstnanců na 4000. Výrazným stimulem pro další vývoj podnikání bylo otevření sítě vlastních prodejen roku 1917.
Poválečné hospodářské obtíže snížily počet Baťových zaměstnanců skoro na polovinu, na počátku roku 1920 firmě hrozila exekuce. Po jejím odvrácení hledal Baťa cestu k zákazníkům a tyto snahy dovršil roku 1922 padesátiprocentním snížením ceny svých bot. Zajistil si odbyt a ovládl československý trh. V dalších letech rozšiřoval síť svých prodejen, v roce 1932 jich bylo v Československu 1848 a zdejší trh byl téměř nasycen.
V období 1923–1929 se firma Baťa všestranně rozvíjela. Počet zaměstnanců vzrostl téměř na šestinásobek (11 760) a obrat firmy vzrostl téměř na čtyřnásobek (236 milionů) a přibylo třináct nových oborů podnikání. Když se od roku 1929 objevovaly příznaky velké hospodářské krize, soustředil se Tomáš Baťa na výrazné pronikání do ciziny, a přitom se mu dařilo udržet vysokou úroveň exportu. Krize se projevila zakolísáním počtu zaměstnanců (1932 – 25 000 osob).
Po úmrtí Tomáše Bati v roce 1932 převzalo trojčlenné vedení – Jan A. Baťa, Dominik Čipera, Hugo Vavrečka. Rozvoj firmy pokračoval růstem počtu zaměstnanců (1937 – 42 000 osob) a také rozšiřováním strojírenských a gumárenských provozů. Přibyly také nové prodejny a jejich počet v Československu vzrostl na 2082.
Po Mnichovském diktátu roku 1938 se početné prodejny a některé průmyslové provozy ocitly na odtržených územích Sudet a jižního Slovenska, po 14. březnu 1939 byly odděleny také prodejny a továrny na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V roce 1939 se podařilo investovat do výstavby nových továren v Sezimově Ústí a Zruči nad Sázavou, avšak v dalších válečných letech bylo podnikání firmy Baťa na území protektorátu omezováno okupačními úřady a válečnými hospodářskými poměry. Po osvobození v květnu 1945 bylo odstraněno dosavadní vedení podniku a v říjnu 1945 následovalo znárodnění.

Obory podnikání

1903 strojírenství (Zlín, Otrokovice, Sezimovo Ústí)
1909 tiskárna (Zlín)
1910 stravování – podávání jídel
1915 koželužna (Zlín, Otrokovice, Třebíč, Brno)
1916 zpracování dřeva (Lukov, Růžďka, Bystřička, Zlín, Otrokovice)
1916 maloobchodní prodej (Zlín – 1916 konzumní družstvo, 1927 Bapoz, s. s r. o)
1917 zemědělství (Zlín, Březolupy, Třebíč, Napajedla, Třemešek, Sezimovo Ústí, Zruč n. S.)
1917 elektrárna (Zlín, Otrokovice)
1917 síť prodejen obuvi – tuzemsko
1918 síť prodejen obuvi – zahraničí
1918 lesní hospodářství (Zlín – Baťův podpůrný fond atd.)
1918 cihelna (Zlín, Malenovice)
1918 vydavatelství novin (Zlín)
1919 papírna (Želechovice, Zlín, Otrokovice)
1919 závodní spořitelna (Zlín)
1920 reklamní oddělení (Zlín)
1923 správkárny obuvi
1924/1931 železniční doprava (Otrokovice-Zlín-Vizovice)
1924 letecká doprava (letiště: Zlín, Otrokovice)
1924 gumárna (Zlín, Napajedla)
1924 stavební oddělení (Zlín)
1925 projektování staveb (Zlín)
1926 automobilová nákladní doprava (Zlín)
1926 chemická výroba (Zlín, Otrokovice)
1926 knižní vydavatelství (Zlín)
1927 biograf
1927 filmová tvorba (Zlín, Praha-Hostivař)
1927 zpracování potravin (Zlín)
1929 pedikúra
1930 pojišťovna (Praha)
1931 textil – ponožky, punčochy (Zlín, Otrokovice, Třebíč)
1931 plynárna (Zlín)
1932 pneumatiky (Zlín)
1932 uhelné doly (Dubňany, Ratíškovice, Milotice, Šardice, Rohatec)
1932 námořní lodní doprava
1932 hotel (Zlín, Otrokovice)
1932/1936 výroba letadel (Zlín, Otrokovice)
1934/1936 umělá vlákna (Otrokovice)
1934 plantáže s pěstováním kaučuku
1937 zahraniční velkoobchod
1938 říční plavba (Otrokovice, Rohatec)
1939 léčebné lázně

Jednotlivá místa

1894 Zlín, tovární areál
(1899 Kelč, Bílsko v Čechách, dílny dočasně)
1917-1924 Pardubice (továrna 1917-1922, správkárna 1922-1923, továrna 1924)
(1916 Lukov, pila pronájem)
(1917 Krásno, pila pronájem)
1919 Želechovice, papírna
1920 Růžďka, pila
1923 Praha, správkárna (moderní čtyřpatrová budova postavená Praha-Vršovice 1927); filmové ateliéry (Praha-Hostivař pronájem, 1939-1940); Atlas, vzájemná pojišťovna; Česká obchodní banka, a. s.; Kotva-Import-Export, s. s r. o.; Plodinová společnost a. s.; Národní vydavatelská společnost, s. s r. o.; Průmyslová a velkoobchodní a. s.; Methan, s. s r. o.; Most, tisková a vydavatelská s. s r. o.
1927 Bystřička, pila
1929 Otrokovice, tovární areál
1930/1933 Krasice, továrna
1931 Třebíč, továrna
1932 Dubňany, doly
1932 Ratíškovice, doly
1935 Napajedla, továrna
1935 Prostějov, továrna
1938 Chrastava, továrna
1938 Krásná Lípa, továrna
1938 Železný Brod, vápenka
1938 Malenovice, cihelna
1939 Brno, koželužna (E. Bloch)
1939 Sezimovo Ústí, továrna
1939 Zruč nad Sázavou, továrna
1939 Rohatec, doly, mramorárna
1939 Milotice, doly
1939 Šardice, doly
1940 Velké Tresné, tuhové doly
1992 Dolní Němčí, továrna

*****

1917-1945, 1991 síť prodejen obuvi
1924 železnice (Otrokovice-Zlín-Vizovice; Prostějov-Třebovice)
1938 plavební kanál (Otrokovice-Rohatec)

*****

1917, 1929 Zlín, velkostatek
1918 Loučka, Lázy, velkostatek
1929 Březolupy, velkostatek
1931 Třebíč, zemědělské hospodářství
1935 Napajedla, velkostatek
1938 Třemešek, velkostatek
1939 Sezimovo Ústí, velkostatek
1939 Zruč nad Sázavou, velkostatek
1939 Vsetín, velkostatek

Vzdělávání

Zdokonalovací vzdělávání. V roce 1918 začal Tomáš Baťa nabízet večerní vzdělávací kurzy pro své zaměstnance, postupně v různých oborech koželužství, obuvnictví, cizí jazyky, obchodní nauky, těsnopis, psaní na stroji a řada dalších. Cílem bylo propojit výrobní praxi s teoretickým doškolováním. Rozvětvená soustava večerních kurzů byla pojata roku 1932 do nově zřízené Vyšší lidové školy Tomáše Bati. Po roce 1935 se výuka soustředila především na cizí jazyky. Zvláštní postavení ve měl Studijní ústav zřízený v roce 1935, ve kterém byla vedle technologických večerních kurzů výrazně zastoupena vědeckovýzkumná činnost v oborech obuvnictví, koželužství, strojírenství, chemie, geologie, zemědělství a bylo zde také národohospodářské oddělení.
Odborné vzdělávání
- Baťova škola práce. Pod tímto názvem založil Tomáš Baťa v roce 1925 vlastní firemní učňovskou školu. Čtrnáctiletí chlapci (od roku 1929 i dívky) zde po čtyřech letech získali výuční list. Byli ubytováni v rozlehlé čtvrti internátů a vedeni k samostatnosti, zodpovědnosti, hospodárnosti i pořádku. Vedle učňů z Československa zde od roku 1931 získali průpravu také chlapci ze zahraniční – Švýcarsko, Jugoslávie, Francie, Německo, Polsko, Velká Británie, Nizozemsko, Egypt, Indie.
- Mistrovská škola. Po absolvování prvních dvou let Baťovy školy práce mohl Mladý muž postoupit na vyšší vzdělávací stupeň – Mistrovskou školu. V ní se během 30. let postupně vyvinulo osm oborů: obuvnický, koželužský, chemický, strojnický, stavební, gumárenský, pletařský, elektrotechnický.
- Průmyslová škola. Byla zřízena při firmě Baťa roku 1937. Vstupovali do ní zejména absolventi Baťovy školy práce a na Průmyslové škole studovali řadu oborů: obuvnický, strojnický, koželužský, chemický, stavební, elektrotechnický. Studenti bydleli na internátech, výuku absolvovali po pracovní době. První absolventi této střední školy maturovali v červnu 1941.
- Tomášov. S tímto názvem působila firemní škola manažerů. Studium bylo dvouleté, zaměřovalo se na cizí jazyky a bylo provázeno průpravou k obratnosti ve společenském styku (etiketa, stolování, jízda na koni …). Působení ústavu skončilo po vypuknutí druhé světové války.
- Škola umění. V budově Studijního ústavu II (napravo od Památníku Tomáše Bati) zahájila v září 1939 vyučování Škola umění. Byla zřízena pro čtyřleté vzdělávání v uměleckých oborech grafika, dekorativní malba, sochařství, bytová kultura; dále zde byla dvě speciální oddělení – sochařské a restaurátorské
Veřejné školství
- Po svém zvolení zlínským starostou roku 1923 chtěl Tomáš Baťa zvýšit úroveň veřejného školství. Od roku 1925 usiloval o zavedení experimentálních metod při vzdělávání školního žactva. Byly formulovány tři hlavní zásady: příprava mládeže k praktickému povolání, společná setkání rodičů s učiteli, zvýšené finanční ohodnocení učitelů.
- V roce 1929 bylo získáno povolení ministerstva školství pro zavedení programu pokusného školství na zlínské Masarykově pokusné měšťanské škole. Tomáš Baťa získal pro nový program školského odborníka Stanislava Vránu, který se v dalších letech velmi zasloužil o rozvoj pokusného školství. Tento program se osvědčil a brzy rozšířil také do Otrokovic. Žactvo přicházelo do škol, které se vyznačovaly nejen moderními experimentálními metodami, ale bylo v nich i krásné prostředí. V roce 1928 byla otevřena moderní novostavba Masarykových škol a k ní do roku 1940 přibyla desítka podobně komfortních budov.

Veřejná správa

Vítězstvím v obecních volbách roku 1923 získala Baťova kandidátka většinu ve zlínském městském zastupitelstvu a sám Tomáš Baťa byl zvolen starostou. Byl pak opětovně volen a zůstal starostou až do konce života roku 1932. Byl majitelem největší továrny ve městě a jeho heslem bylo „Moje drahé – obecní svaté“, a v době svého úřadování se postaral o zavedení přehledného účetnictví v městských financích.
Další rozvoj Zlína urychlily tři Baťovy reformy. V letech 1925-1929 zorganizoval reformu veřejného školství. V roce 1926 prosadil nízkou hladinu lokálních daní a také daňovou stabilitu a tím lákal do Zlína velké množství živnostníků, obchodníků a řemeslníků; Zlín se stal výhodným místem pro podnikání. V roce 1927 proklamoval koncepci budování Zlína jako zahradního města, která Zlínu vtiskla úplně novou tvář.
Za devět let Baťova starostování se počet obyvatel Zlína zvýšil pětinásobně na více než 26 000 osob a město se rozšiřovalo do všech stran. Na jeho západním okraji kromě továrního areálu vyrůstalo náměstí Práce. Stál zde první Baťův obchodní dům – dnešní Tržnice. K ní pak přibyly další významné budovy: nový obchodní dům, hotel, Velké kino. Náměstí Práce se stalo novým důležitým střediskem společenského života. Zástavba také postupovala daleko východním směrem, kam se rozšiřovaly rozsáhlé obytné čtvrti s rodinnými domky. Na ně navazoval v nejvýchodnější části areál Baťovy nemocnice zbudovaný roku 1927. Byla to skupina pavilonů obklopených parkovou zelení a stavěl se podle projektu architekta F. L. Gahury.
Vedle povinnosti starosty přijal Baťa roku 1929 členství v zemském zastupitelstvu a darem milion korun na telefonizaci obcí přispěl k rozvoji celé Moravy. Zároveň Baťa vyvinul velké úsilí, aby se Zlín stal sídlem správního okresu.
Po Baťově úmrtí v roce 1932 byl na jeho místo starosty zvolen jeho nejbližší spolupracovník Dominik Čipera. Zároveň patřil k nejvyššímu vedení Baťových závodů, takže také on spojoval symbiózu města Zlína a továrny. Garantoval ji po celou dobu svého starostování až do roku 1945. Jeho působení ukončily až politické zvraty po skončení druhé světové války.
Význam úřadu zlínského starosty se zvyšoval s rostoucí rolí Zlína, kde nacházelo zaměstnání velké množství lidí z širšího okolí. A navíc rozvoj průmyslu se ze Zlína šířil do blízkých Otrokovic (1929) a Napajedel (1935). Utvořil se tak trojúhelník průmyslové aglomerace Zlín – Otrokovice – Napajedla.
Po vítězství v obecních volbách roku 1935 starosta Dominik Čipera rozvíjel širší spolupráci s představiteli veřejné správy v širším okolí. Společně se snažili o prosazování rozvojových programů a roku 1936 vytvořili Regionální sbor zlínský pro území okresů Bystřice pod Hostýnem, Vsetín, Vizovice, Valašské Klobouky, Bojkovice, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Napajedla, Zdounky, Kroměříž, Holešov, Zlín. Rozvíjely se projekty na zlepšení dopravy, veřejných staveb apod.
Obce v sousedství Zlína měly velkou účast na prosperitě Baťových závodů. Jejich obyvatelé zde měli vysoké výdělky, stavěli si nové domy, firma Baťa v nich podporovala výstavbu škol apod. Ve třicátých letech se sousední obce se Zlínem sbližovaly a tento vývoj vedl až ke spojení do jednoho celku. V obecních volbách na jaře 1938 obyvatelé obcí Prštné, Louky, Mladcová, Příluky, Kudlov volili společné zastupitelstvo města, kterému se tehdy říkalo Velký Zlín.
Člen ústředního vedení firmy Baťa, bývalý diplomat, Hugo Vavrečka byl československou vládou jmenován generálním sekretářem Hospodářského ústředí pro střední Evropu (1936) pro posílení hospodářských vztahů států Malé dohody; stejně tak byl jmenován generálním komisařem pro československou účast na Světové výstavě v New Yorku (1938). V době mnichovské krize ho prezident jmenoval ministrem vlády (září – listopad 1938).
Pro potřeby Zlína i rostoucí aglomerace Zlín – Otrokovice – Napajedla bylo nutné zajistit dobré dopravní spojení. Dominik Čipera tak činil jak ve svém úřadu starosty Zlína, tak i v postavení člena vedení Baťových závodů a také na postu ministra veřejných prací. Otevřením vodního kanálu Otrokovice – Rohatec roku 1938 se zlepšila říční doprava. V úseku Vizovice – Horní Lideč se budovala železnice. Počátkem roku 1939 byly zahájeny práce na výstavbě dálnice Brno – Zlín – Žilina. Ve Zlíně roku 1944 začala sloužit trolejbusová doprava.

Architektura

Tomáš Baťa začal s výstavbou výrobních objektů roku 1900, a to první budovou naproti zlínskému nádraží. Vedle ní nechal roku 1906 zbudovat moderní třípodlažní tovární budovu – bylo to rok po jeho návratu z USA a uplatnily se zde inspirace z americké tovární výstavby.
V roce 1912 byla dokončena vila Tomáše Bati podle návrhu významného pražského architekta Jana Kotěry. Stejně tak byly téhož roku podle jeho návrhu postaveny první domky pro zaměstnance na okraji Baťova továrního areálu. V roce 1918 Kotěra vypracoval urbanistický návrh zástavby území jižně od továrny (obytné domy, obchodní síť, kulturní, školské, sociální objekty, hotel). Realizace této výstavby následovala v letech 1925-1932 pod vedením Kotěrova žáka Františka Lýdie Gahury.
V roce 1924 architekt Gahura vypracoval návrh „Továrna v zahradách“ s typickými červenobílými budovami (podle inspirace z tovární výstavby Fordových závodů v USA). Tento Gahurův architektonický styl se vzápětí uplatnil při výstavbě školních, obchodních a dalších budov v okolí továrny (náměstí Práce) a v dalších částech města. Zároveň probíhala podle Gahurových urbanistických plánů další výstavba – především typických cihlových domků pro zaměstnance seskupených do několika čtvrtí obklopujících Zlín. Pro tento typ výstavby se ujalo označení baťovská respektive zlínská architektura. Její typickou součástí se stala zeleň zahrad a parků. V roce 1927 Tomáš Baťa vyhlásil program budování Zlína jako „zahradního města“.
V počáteční době Baťa zadával výstavbu dodavatelským firmám. Pro rostoucí výstavbu zřídil roku 1924 vlastní firemní stavební oddělení (od roku 1930 společnost Zlínská stavební a. s.).
Kromě Gahury získal Tomáš Baťa ke spolupráci další významné architekty – Vladimíra Karfíka (1930) a Miroslava Lorence. Ve třicátých letech přibyli i další – Antonín Vítek, Robert Podzemný, Jiří Voženílek.
K meziválečné zlínské architektuře dodnes patří její významné dominanty: nemocnice (1927, F. L. Gahura), Obchodní dům (1931, F. L. Gahura), hotel (1932, M. Lorenc a V. Karfík), Velké kino (1932, F. L. Gahura), Památník Tomáše Bati (1933, F. L. Gahura), evangelický kostel (1936, V. Karfík), školní čtvrť (F. L. Gahura, M. Lorenc, V. Karfík), Studijní ústavy (1936, 1938, F. L. Gahura), správní budova firmy Baťa tzv. mrakodrap (1939, V. Karfík).

Průmyslová a zahradní města

Ve Zlíně kromě továrního areálu budoval Tomáš Baťa pro své zaměstnance a pro obyvatele Zlína obytné domky (1912), celé obytné čtvrti (1918), školní budovy (1924), ubytovací internáty (1926), obchodní domy (1926), sportovní stadiony (1926), nemocnici (1927), hotel (1932), kulturní zařízení. Při tomto budování sílil důraz na zeleň obklopující zástavbu: projekt F. L. Gahury „Továrna v zahradách“ (1924), koncepce pro další výstavbu moderního Zlína jako „průmyslového a zahradního města“ (1926-1927). Výstavbou továrního areálu blízkého náměstí Práce (1925-1932) a obytných čtvrtí vznikla soustava různých typů budov, která se stala modelem pro výstavbu také mimo Zlín. A tak od roku 1929 vyrůstala baťovská zahradní a průmyslová města v Československu i v cizině.

Otrokovice

na pozemcích zvaných „Bahňák“ zakoupených v roce 1929 začal Tomáš Baťa budovat tovární a průmyslový areál, později nazývaný Baťov
vzniklo zde letiště (1929), rozlehlý průmyslový areál s koželužnami a řadou dalších odvětví (1930-1936); v letech 1932-1936 počet zaměstnanců stoupl z 324 na 2426
v letech 1931-1938 bylo vystavěno 334 domků pro zaměstnance, kromě toho byl Baťov vybaven řadou objektů: školy, obchodní dům, Společenský dům (hotel, kino, atd.), sportoviště
díky rozvoji Bahňáku – Baťova výrazně vzrostl počet obyvatel celých Otrokovic, a to z 2009 (roku 1930) na 7322 (roku 1945)
podnikání firmy Baťa výrazně přispělo k posílení role Otrokovic jako dopravního centra, k železnici nově přibylo letiště (1929, 1931) a říční plavební a závlahový kanál Otrokovice-Rohatec (1938)

Třebíč

v době hospodářské krize Tomáš Baťa zakoupil v roce 1931 dva třebíčské kožedělné podniky a udržel v nich výrobu
v zakoupených starších továrních objektech pokračovala výroba kožené obuvi, v jiných provozech došlo k transformaci – zpracování kůží bylo nahrazeno novou punčochárnou (1935); místo odstraněných starších objektů byly zbudovány dvě moderní pětietážové tovární budovy (1935-1936); s růstem továrny se v letech 1931-1942 zvýšil počet zaměstnanců z 1384 na 2429
v letech 1931-1939 bylo postaveno asi 170 rodinných domků, obyvatelům sloužil Společenský dům, Obchodní dům, sportovní stadion
průmyslový areál s obytnou a společenskou zónou umístěný na okraji města v Třebíči-Borovině získal charakter průmyslového a zahradního města s typickou baťovskou architekturou

Zruč nad Sázavou

se záměrem rozšíření výroby obuvi zakoupila firma Baťa počátkem roku 1939 pozemky ve Zruči nad Sázavou; provizorní výroba započala v květnu v adaptovaném objektu
výstavba výrobního areálu začala v srpnu 1939 a dominovaly mu dvě tovární pětietážové budovy; v letech 1939-1942 stoupl počet zaměstnanců ze 432 na 1365
vedle výstavby výrobního areálu se budovala i obytná čtvrť, ve které se roku 1942 napočetlo 149 obydlí s 325 byty; k vybavení náležel Společenský dům (1941) a sportovní stadion
díky rozvoji firemního průmyslového a obytného areálu se výrazně zvýšil celkový počet obyvatel Zruče nad Sázavou, a to z 993 (roku 1930) na 2263 (roku 1945)

Sezimovo Ústí

s cílem rozšířit strojírenskou výrobu zakoupila firma Baťa v létě 1939 pozemky v katastru Sezimova Ústí
v letech 1939-1941 se zformoval výrobní areál s šesti továrními budovami, v roce 1943 zde pracovalo 1687 osob
při budování obytné zóny v letech 1939-1942 bylo postaveno 179 domů s 381 byty, obyvatelům sloužil Společenský dům (1940), škola i školka
díky rozvoji Baťova průmyslového a obytného areálu se výrazně zvýšil počet obyvatel celého Sezimova Ústí, a to z 1420 (roku 1939) na 3153 (roku 1945)

Expanze do zahraničí

Baťův export rozbíhající se roku 1914 do zahraničí (Německo, Anglie) přerušilo vypuknutí první světové války. Teprve po jejím skončení se vývoz ze Zlína mohl opět obnovit, a to zejména do zemí bývalé monarchie.
V roce 1918 Tomáš Baťa provozoval své první zahraniční prodejny (Rakousko, Polsko, Jugoslávie, Rumunsko). Zároveň v té době měl krátce své továrny v Polsku (1918-1920) a v USA (1919-1921).
Roku 1919 začal Tomáš Baťa zakládat sesterské společnosti v zahraničí. Nejprve to bylo v USA a v letech 1920-1924 následovaly další – Jugoslávie, Dánsko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Velká Británie, Norsko, Egypt.
V letech 1924-1928 Baťa vyvážel boty a v cizích zemích je prodával především prostřednictvím tamních velkoobchodníků. Od jara 1929 zvýšil své úsilí o pronikání do ciziny a v rychlém sledu tam rozšiřoval vlastní prodejní síť. S tím bylo spojeno zřizování dalších sesterských společností, a v letech 1931-1932 následovala výstavba vlastních továren (Německo, Jugoslávie, Polsko, Švýcarsko, Francie).
V roce 1932 Tomáš Baťa měl své sesterské společnosti, prodejny a továrny v 56 zemích světa na čtyřech kontinentech. Počet zahraničních prodejen tehdy dosahoval čísla 666. V roce 1931 se ze Zlína vyváželo 72 % celého československého exportu obuvi.
Po roce 1932 se exportní aktivity dále rozvíjely a v roce 1939 firma podnikala v asi 90 zemích světa. Přibyla desítka dalších zahraničních továren a velké množství prodejen. V Jugoslávii, Francii, Holandsku tamní továrny firmy Baťa vyráběly kromě obuvi také pneumatiky, textilní zboží a stroje.

Zdroje:

Z. Pokluda – J. Herman – M. Balaban, Baťa na všech kontinentech, Zlín 2020, ISBN 978-80-7454-928-1
Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Zlín, Česko