Jugoslávie

V meziválečné Jugoslávii (1918–1945) začalo roku 1919 podnikání firmy Baťa budováním vlastních prodejen obuvi, v roce 1931 se rozšířilo o výrobu ve vlastních továrnách; od roku 1931 se vyráběla obuv, a poté přibyla výroba strojů, od roku 1937 textil, od roku 1938 pneumatiky, od roku 1939 hutní výroba, od roku 1942 gumové zboží.

• v roce 1919 měl Tomáš Baťa v zemi několik prodejen obuvi: Bělehrad, Sarajevo, Mostar, Rijeka, Zemuň
• dne 15. prosince 1920 zahájila působení akciová společnost Bata cipele i koža, d. d. v Zemuni poblíž Bělehradu; roku 1925 bylo její sídlo přeneseno do Záhřebu a odtud v říjnu 1932 do Borova
• do roku 1924 společnost řídil právník dr. M. Semjan, kterého vystřídal Toma Maximović, který patřil k blízkým spolupracovníkům Tomáše Bati, a později byl ředitelem továrny v Borovu a hlavním představitelem firmy Baťa v Jugoslávii
• v roce 1926 ve firemní učňovské škole ve Zlíně (Baťova škola práce) se připravovalo 21 učňů Jihoslovanů
• koncem roku 1926 bylo v zemi 16 prodejen; jejich počet do roku 1930 stoupl na 20, další prodejny přibývaly a na konci roku 1932 měla firma celkem 125 prodejen; v roce 1931 bylo v prodejnách zaměstnáno 571 pracovníků
• v roce 1930 změna stanov umožnila do budoucna rozšířit podnikání o tovární výrobu; změna stanov byla registrována v obchodním rejstříku v září 1930
• v prosinci 1930 firmě patřily nově zakoupené rozsáhlé pozemky o ploše 500 jiter u Borova na břehu Dunaje, poblíž Vukovaru
• v memorandu ministerskému předsedovi Živkovićovi v roce 1931 představila firma Baťa svůj záměr vybudovat nový průmyslový a obytný areál na břehu Dunaje poblíž Vukovaru, na přiložené urbanistické skici jsou zakresleny tovární budovy, internáty, sportoviště, kino, obchody, školy, hotely, nemocnice, letiště a s prostory pro obytné čtvrti; v tisku byla otištěna 27. 8. 1931 zpráva o záměru firmy Baťa vybudovat u Vukovaru továrnu a město: 28 továrních budov, radnice, 2 konzumy, 2 školy, 3 internáty, 2 hotely, 2 veřejné kuchyně, biograf, dělnický dům, dům pro sociální péči, aerodrom se 3 hangáry, sportovní hřiště, 2 nádražní budovy, 3 nemocniční budovy, obytné domy
• v srpnu 1931 byla zahájena výstavba nové továrny v Borovu a o několik měsíců později se zahajovala výroba
• na podzim 1931 vyráběla firma Baťa 500 párů obuvi denně v provizorním objektu paroplavby ve Vukovaru
• v březnu 1932 firma Baťa zahájila výrobu v Apatinu v zakoupené obuvnické továrně akciové společnosti Elsa, která prošla rozsáhlou modernizací, pracovalo zde 150 dělníků; výroba v Apatinu skončila v listopadu 1932, kdy byla převedena do továrny v Borovu
• výstavba výrobního areálu i přidruženého továrního města v Borovu se prováděla podle projektu zlínského architekta F. L. Gahury, celý areál byl podobný zlínskému modelu průmyslového a zahradního města; později pro Borovo projektoval též A. Vítek, další z baťovských architektů ve Zlíně; v únoru 1933 měla továrna v Borovu 6 halových budov, strojovnu, elektrárnu
• počet zaměstnanců postupně vzrůstal – 1 920 (roku 1933); 2 046 (roku 1935); 2 704 (roku 1937), 3 500 (roku 1940)
• výroba obuvi dosahovala následujících čísel – 3 591 000 párů (roku 1934), 6 265 200 (roku 1937), 4 839 348 (roku 1940)
• pro své zaměstnance firma v Borovu budovala byty v rodinných domcích: v únoru 1933 stálo asi 25 domků jako základ obytné kolonie, ta se do roku 1936 rozrostla na 122 domků; počet obyvatel Borova v roce 1933 činil 196, do roku 1936 stoupl na 1818
• v hlavní etapě výstavby v letech 1932–1938 byly v Borovu postupně vystavěny: letiště (1933), škola (1933), sportovní stadion (1933), biograf, Společenský dům atd.
• vedle výroby obuvi rozšiřovala firma i její prodej v síti vlastních prodejen: roku 1933 – 189 prodejen (540 zaměstnanců); roku 1936 – 515 prodejen (1 100 zaměstnanců); roku 1940 – 565 prodejen
• v březnu 1938 byly v továrně v Borovu vyrobeny první pneumatiky, což byl počátek výroby pneumatik v Jugoslávii
• ve válečných letech 1941–1945 výroba obuvi v Borovu kolísala a postupně klesala: roku 1942 – 2 198 000, roku 1944 – 1 236 000 párů; stejně tak se vyvíjel i počet zaměstnanců: roku 1942 – 2500 osob, roku 1944 – 1500 osob
• v letech 1945–1946 byl zestátněn majetek firmy Baťa v Jugoslávii – továrna v Borovu i ostatní podniky, včetně 342 firemních prodejen
• v roce 1937 koupila společnost Baťa v Borovu cca 2000 ha půdy v obci Hamzali a okolních obcích poblíž města Strumica (Makedonie) se záměrem pěstování technických plodin a získávání surovin; na hospodářství pod názvem „Poljoprivredno dobro Hamzalija“ (Zemědělský statek Hamzali) se zde zaváděly racionální metody zemědělských prací; v roce 1941 po rozpadu Jugoslávie převzalo tuto část území Bulharsko, hospodářství Hamzali nadále majetkově podléhalo Borovu, provozně je řídila baťovská firma Kotva v Bulharsku; v tehdejších podmínkách se hospodářství v Hamzali orientovalo na lokální potravinářskou produkci
• dne 22. února 1937 firma Baťa zahájila podnikání v zakoupené textilní továrně Stolin ve Vukovaru, ta byla nyní transformována na „Stolin d. d. Vukovar“ (Stolin, a. s., Vukovar) vyrábělo se zde textilní zboží ve Vukovaru a Gredici poblíž Brčka v Bosně; provoz v Gredici byl ukončen v letech 1943–1944 a výroba přenesena do Borova
• firma Baťa dne 10. 5. 1939 založila společnost „Majstor a. d. Beograd“ pro strojírenskou výrobu; vedení společnosti sídlilo v Bělehradě, k výrobním provozům patřila strojírna v Borovu a nově zakoupená slévárna surového železa s rudným dolem v Bešlinaci (poblíž města Novi Grad, Bosna); v Poljavnici nedaleko Bešlinace bylo zároveň zakoupeno 120 ha pozemků a připraveny projekty k výstavbě nové velké strojírenské továrny, avšak válečné události záměr znemožnily; po rozpadu Jugoslávie (duben 1941) došlo k transformaci společnosti, 19. září 1941 bylo sídlo společnosti přeneseno do Borova – „Majstor d. d. Borovo“, odkud byly nadále řízeny provozy – v Bešlinaci byla výroba zastavena v roce 1942, v Borovu pokračovala i ve válečných letech
• firma Baťa dne 10. 5. 1939 založila společnost „Nebojša a. d. Beograd“ (Nebojša, a. s., Bělehrad) pro zamýšlenou gumárenskou výrobu, mj. plynových masek, a to na základě povolení ministerstva obchodu a průmyslu z 1. 5. 1939; výstavba továrny v Grabovici u města Valjevo (zahájena r. 1940) byla zastavena; k tomu přibylo v roce 1942 povolení k podnikání v oboru kožedělném; v Bělehradě společnost disponovala výrobními a skladovými prostory až do roku 1945, baťovské společnosti Celotvor pronajala dílnu v roce 1943
• firmou Baťa byla založena dne 10. 5. 1939 (registrována 16. 6. 1939) společnost „Celofan a. d. Beograd“, která byla zanedlouho přejmenována na „Celotvor a. d. Beograd“ (Celotvor, a. s., Bělehrad); společnost vyráběla v dílně v Bělehradě pronajaté od společnosti Nebojša dřevěné podešve a podpatky – provoz zahájen v roce 1943, kdy bylo vyrobeno 90 000 párů, roku 1944 vyrobeno 189 000 párů; k původnímu výrobnímu programu patřilo zpracování dřeva na tanin, celofán a umělá vlákna a připravovala se výstavba nové továrny u Poljavnice (Bosna), ale válečné události tomu zabránily
• 25. 7. 1941 začala působit společnost „Bata a. d. Beograd“, která vznikla přejmenováním společnosti Tomaks („Tomaks, a. d.“ pro vývoz a dovoz různého zboží, založena 16. 2. 1940, registrována 1. 4. 1940); Bata Beograd byla zaměřena na obchodování všemi druhy kůží a obuvi na území Srbska, kde převzala 180 firemních prodejen
• baťovská společnost Kotva d. d. Zagreb (Kotva, a. s., Záhřeb) byla založena usnesením valné hromady 24. 12. 1941 jako dovozní a vývozní společnost, působila ještě roku 1945
• baťovská společnost Kotva a. d. Beograd (Kotva, a. s., Bělehrad) působila od 4. 3. 1944 a utvořila se přeměnou zakoupené společnosti Narodnog blagostanja a. d.; společnost působila ještě v roce 1946
• firma Baťa vydávala v Borovu periodika: Borovo 1932–1941; Novo Borovo 1941–1944; Prodavaoc (1932)–1938

---

Zdroje:

• Z. Pokluda – J. Herman – M. Balaban, Baťa na všech kontinentech, Zlín 2020, ISBN 978-80-7454-928-1
• Kemal Hrelja – Martin Kaminski, Borovo, Jugoslovenski kombinat gume i obuće, Slavonski Brod 1971.
• Hugo von Haan, Die Arbeitsbedingungen in der rationalisierten schuhfabrik Baťa in Borovo, Jugoslawien, Genf 1938.
• Martin Jemelka – Ondřej Ševeček, Tovární města Baťova koncernu, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2635-4.
• Martin Marek, Bouřlivá léta: Baťovské podnikatelské aktivity v širší střední Evropě za druhé světové války, In: Slovanský přehled – Slovanské historické studie, 3/2014, s. 629-687. ISSN 0037-6922.
• David Kolumber, Spory o Baťův odkaz, Ostrava 2016, ISBN 978-80-7418-252-5.
• Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Zlín, Česko
• Arhiv Jugoslavije, Beograd, Srbsko
• Državni Arhiv u Vukovaru – Arhivski sabirni centar u Vinkovcima, Chorvatsko
• Hrvatski Državni Arhiv, Zagreb, Chorvatsko